Výstava tradičních lidových masek z moravského Valašska a Rumunska je aktuálně k vidění v Muzeu regionu Valašsko na zámku Vsetín. Návštěvníky čeká poutavý exkurz do historie, v níž se na dvou různých koncích karpatského oblouku zrodily velmi podobné lidové a kulturní tradice, ale i současný pohled na věc, který do výstavy vnesly úžasné práce studentů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Využili jsme příležitosti a položili pár otázek jejich pedagogům – odborným asistentům Václavu Skácelovi (ateliér Digitální design), Sabině Psotkové (Design šperku) a Václavu Ondrouškovi (Digitální design).
Jakým způsobem probíhalo zapojení UTB do projektu, od zadání po realizaci?
Václav Skácel (VS): Spolupráce mezi Muzeem regionu Valašsko a Fakultou multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati se rozrůstala postupně a organicky, od tvorby kreativního zadání pro studenty ateliéru Digitální design na začátku roku 2025 až po realizaci mysteriózního video-mappingu Václava Ondrouška v expozici výstavy na konci téhož roku. Samotné téma výstavy bylo natolik inspirativní, že se k tvorbě novodobých masek připojily studentky ateliéru Design šperku, které pod vedením Sabiny Psotkové vytvořily nositelné objekty v životní velikosti.
Sabina Psotková (SP): Jakmile spatřilo světlo světa prvních šest masek, shodli jsme se s kurátory muzea na obrovském potenciálu tohoto tématu a lákala nás představa spojení tradičních a novodobých masek v jedné expozici. Václav Skácel přišel s myšlenkou na propojení plenérového kurzu a tvorby objektů masek z přírodnin a recyklovaných materiálů. Tak vznikla další část výstavy, na které se podílelo bezmála třicet studentů, a každý z nich vytvořil originální masku, která personifikovala strachy a fobie současné společnosti.
Václav Ondroušek (VO): Během letního semestru jsme se studenty vyvinuli dvě desítky originálních konceptů, od vizuálních avatarů přes animace až po interaktivní hru. Studenti přinesli velké množství nápadů, z nichž jsme vybrali pět nejlepších realizací, které se mohly uplatnit v digitálním rozšíření výstavy.
Kolik času UTB práce na projektu zabrala?
VS: Můj střízlivý odhad je přes patnáct set hodin celkem, ale žádné přesné statistiky nemáme.
SP: Jednotlivé přístupy byly různě časově náročné. Masky vznikající na půdě ateliéru trvaly autorkám asi 3 týdny intenzivní práce. Masky, které vznikly v plenéru, byly vytvořené v řádech hodin – odhadem 15 až 20 hodin na studenta. Myslím, že časová náročnost úplně nehrála svou roli v kvalitě výstupů. Podoba některých masek, které vznikaly s omezenými výrazovými prostředky, předčila technologicky náročnější, které vznikaly v ateliérové dílně.
V0: Digitální část vyžadovala specifický čas na technické testování přímo v prostorách zámku. Ladění projekcí na netradiční materiály, jako jsou zmíněné záclony, zabralo několik dnů a nocí, aby byl výsledek vizuálně bezchybný.
Kolik studentů a pedagogů z kterých ateliérů/ročníků se do něj vlastně zapojilo?
VS: Celkem se zapojilo padesát studentů a pět pedagogů ze tří ateliérů. Přičemž každý si přinesl vlastní jedinečnou interpretaci masek pro 21. století.
SP: Z Designu šperku se zapojilo celkem 13, z Produktového designu 16 a z Digitálního designu 21 studentů a studentek.
Co vše Vaši studenti v rámci projektu vytvořili?
VS: Kromě masek samotných a zmíněných digitálních konceptů to byly také kreativní návrhy vizuálního stylu výstavy. Za zmínku určitě stojí také animace kolegy Václava Ondrouška, který přišel s originálním konceptem promítání na zdvojené záclony v interiérech zámku. Holografický efekt posiluje éterické zobrazení lesního ducha inspirovaného historickou maskou z etnografických sbírek rumunského muzea.
SP: Ateliér Design šperku vytvořil třináct současných masek, které jsou k vidění v samotné expozici výstavy. Naše studentka Nela Navrátilová je také autorkou typografického řešení a autorských ilustrací. Ty jsou aplikované na informačních panelech, které doprovázejí obsah výstavy.
VO: Klíčovým prvkem je interaktivita. Nechtěli jsme jen statické exponáty, proto jsme vytvořili také digitální rozšíření, které reaguje na pohyby diváka před snímačem kamery. To bylo jedno z technicky nejnáročnějších provedení v naší části expozice.
Jak práci na projektu vnímali samotní studenti a pedagogové? V čem to pro Vás bylo nové a co tato spolupráce studentům a pedagogům Vašeho ateliéru přinesla?
VS: Studenty pozitivně nakoplo téma samotné a nekonečné možnosti interpretace masky pro 21. století. Pro pedagogy to byla vítaná příležitost spolupracovat s významnou kulturní institucí a zároveň prohloubit spolupráci mezi ateliéry FMK UTB. Výjimečný byl rozsah projektu a pestrost výstupů od hmotných objektů až po virtuální aplikace masek. Jedním z přínosů je zviditelnění naší práce v neočekávaném etnografickém kontextu celé výstavy. Snad si výsledky naší práce užijí také návštěvníci.
SP: Práce na projektu byla studenty i pedagogy vnímána velmi pozitivně. Studenti ocenili především možnost pracovat na reálném zadání, které jim poskytovalo vysokou míru volnosti v samotné tvorbě masek. Zároveň pro ně bylo motivující, že jejich práce bude prezentována široké veřejnosti. Tato skutečnost posílila jejich nasazení i odpovědnost za výslednou podobu. Pro mne bylo inspirativní sledovat, jak studenti rozvíjejí vlastní koncepty a hledají originální řešení, jak své myšlenky dotáhnout k finálním realizacím.
Jak jste spokojen s prací studentů Vy, jako pedagogové?
VS: Bylo osvěžující diskutovat se studenty rozmanité autorské nápady. Každý z nich mě přesvědčil jiným přístupem. Za jeden z nejlepších výtvorů považuji alegorickou masku Jolany Horynové, která v měkké, textilní a květinové formě nabízí ironickou reflexi strachu, kombinující popovou estetiku, satiru a rituální ochranu.
SP: S prací studentů jsem velmi spokojena, projevila se u nich vysoká míra nasazení, samostatnosti i schopnosti reagovat na zpětnou vazbu v průběhu procesu tvorby. Oceňuji zejména jejich otevřenost k experimentu. Pokud jde o výstavu, nejvíce mě oslovuje její celková koncepce a způsob, jakým se historické masky s těmi soudobými propojují do smysluplného, soudržného celku.
Václav Ondroušek: Mám radost z toho, jak se podařilo skloubit moderní digitální technologie s interiérem vsetínského zámku. Nejvíc mě baví momenty, když technologie nejsou samoúčelné, ale přináší zážitek, který koresponduje s konceptem celé výstavy.
Chystá se nějaká další spolupráce muzea s UTB?
VS: Momentálně jsme ve fázi, kdy si užíváme vše, co se podařilo na Masce zrealizovat. Uvidíme, jaké budou reakce návštěvníků výstavy, podle jejichž zážitků můžeme vyhodnotit funkčnost jednotlivých prvků. Pokud nás kurátoři muzea vyzvou k další spolupráci, můžeme tyto poznatky v budoucnu aplikovat. Ale nepředbíhejme
