Lejsek malý (Ficedula parva) obývá především nižší až střední horské polohy s bukovými a smíšenými lesy s doupnými stromy. Nevyhýbá se ani nižším polohám, ale vyžaduje specifické prostředí ideálně poblíž potočních roklí a strmých svahů s nezbytným zastoupením doupných stromů. V ČR má západní hranici svého areálu rozšíření, a proto počty zpívajících samců v letech často kolísají, stabilnější populace jsou zejména v Severovýchodní e Východní Evropě. Je jedním z mála našich druhů, které mají zimoviště východním, nikoliv jižním směrem. Lejsci malí zimují v oblasti Pákistánu a Indie. Přilétají začátkem května a odlétají v srpnu a září. Po příletu samci intenzivně zpívají, nejčastěji jej zastihneme v jedlobukových pralesích a selských lesích s bukem a jedlí, kde najde dostatek dutin a výklenků pro umístění hnízda (Razula, Salajka, Mionší, Vsacký Cáb, okolí Dinotic a Brodské a v Javorníkách v širším okolí Makyty). V potravě mláďat převládá dvoukřídlý hmyz, pavouci, brouci – zejména červotoči žijící v odumřelém bukovém dřevě, blanokřídlí – larvy pilatek a další hmyz.
V okrese Vsetín je dlouhodobě jedna z nejvyšších hustot výskytu tohoto pěvce na území ČR i přestože jeho populace dlouhodobě klesají jak vlivem hospodaření v lesích, tak i pravděpodobně změnami lesních porostů na zimovišti především kácením starých doupných stromů a úbytkem mrtvého dřeva. Příčina poklesu je obdobná jako u strakapouda bělohřbetého, tedy zánik vhodných biotopů těžbou, jejich fragmentace a nevhodné způsoby obnovy a výchovy mladších porostů, které poté neposkytují druhu vhodné podmínky. Největší pokles je zaznamenán v části PO Horní Vsacko ležící mimo CHKO Beskydy, tj. z údolí Červenky. Zde již zmizela, nebo je narušena většina vhodných biotopů a pokles početnosti zde činí až 90. Důležité je pro lejska zachování rozlehlých zbytků starých stinných bučin a smíšených porostů, včetně ponechání stojících a rozpadajících se mrtvých stromů s dostatečným množstvím dutin a také ležícího mrtvého dřeva.
Populační hustoty v Beskydech se pohybují 1,5-5,3 páru na 10 ha (Pavelka et al. 1995),ale celá populace zaznamenává dlouhodobý pokles:
PO Beskydy 65-100 párů v roce 2006 50-60 v roce 2013
PO Horní Vsacko 100-170 párů v roce 2002 30-60 párů v roce 2012
PO Hostýnské vrchy 30-40 párů v roce 2016
(Křenek 2006, Křenek and Pavelka 2013, Vymazal 2016)
Cílem sčítání zpívajících samců lejska malého v ptačích oblastech je zaznamenat údaje o stavu populace a počtu hnízdících párů, vyhodnotit stav biotopů a případně navrhnout opatření pro zachování / zlepšení stavu populací. K monitoringu jsou již od vzniku PO vybrány mapovací linie ve vytypovaných vhodných lesních porostech s výskytem lejska malého již v dřívějších letech a v místech kde je jeho výskyt předpokládaný na základě charakteru lesního porostu. Souběžně byly na těchto liniích sčítáni i šplhavci.
Terénní práce proběhly ve dvou kontrolách, 1. kontrola: 20. 4. – 15. 5. 2025 a 2. kontrola: 16. 5. – 30. 6. s odstupem minimálně 2 týdnů mezi kontrolami metodou liniového transektu s rychlostí 1-2 km/h s možností provokace hlasovou nahrávkou.
Celkem bylo do Nálezové databáze NDOP AOPK ČR z obou termínů kontrol vloženo 116 záznamů pozorování lejsků malých na 73 bodech což přibližně odpovídá poslednímu nižšímu odhadu velikostí populací.
Ve stálých místech hnízdění jsou lejsci také cíleně kroužkováni barevnými odečítacími kroužky, aby bylo možně sledovat velikost / změny teritorií konkrétními samci, výhledově by mohli být někteří ptáci vybaveni GPS geolokátory pro zjištění migračních tras a místě zimoviště valašských lejsků malých, avšak vzhledem k velké finanční náročnosti a nízké návratnosti malého počtu označených jedinců je zatím výsledek pokusu nejistý.
Obr. 1: Lejsek malý (foto: Z. Tyller)
Obr. 2: Mapa výsledků z monitoringu lejska malého v PO Beskydy, Horní Vsacko a Hostýnské vrchy v roce 2025 z databáze NDOP AOPK ČR.
RNDr. Zdeněk Tyller
Kurátor – zoolog
Muzeum regionu Valašsko, p.o.