Lejsek malý (Ficedula parva) obývá především nižší až střední horské polohy s bukovými a smíšenými lesy s doupnými stromy. Nevyhýbá se ani nižším polohám, ale vyžaduje specifické prostředí ideálně poblíž potočních roklí a strmých svahů s nezbytným zastoupením doupných stromů. V ČR má západní hranici svého areálu rozšíření, a proto počty zpívajících sanmců v letech často kolísají, stabilnější populace jsou zejména v Severovýchodní e Východní Evropě. Je jedním z mála našich druhů, které mají zimoviště východním, nikoliv jižním směrem. Lejsci malí zimují v oblasti Pákistánu a Indie. Přilétají začátkem května a odlétají v srpnu a září. Po příletu samci intenzivně zpívají, nejčastěji jej zastihneme v jedlobukových pralesích a selských lesích s bukem a jedlí, kde najde dostatek dutin a výklenků pro umístění hnízda (Razula, Salajka, Mionší, Vsacký Cáb, okolí Dinotic a Brodské a v Javorníkách v širším okolí Makyty). V potravě mláďat převládá dvoukřídlý hmyz, pavouci, brouci – zejména červotoči žijící v odumřelém bukovém dřevě, blanokřídlí – larvy pilatek a další hmyz.

V okrese Vsetín je dlouhodobě jedna z nejvyšších hustot výskytu tohoto pěvce na území ČR i přestože jeho populace dlouhodobě klesají jak vlivem hospodaření v lesích, tak i pravděpodobně změnami lesních porostů na zimovišti především kácením starých doupných stromů a úbytkem mrtvého dřeva. Příčina poklesu je obdobná jako u strakapouda bělohřbetého, tedy zánik vhodných biotopů těžbou, jejich fragmentace a nevhodné způsoby obnovy a výchovy mladších porostů, které poté neposkytují druhu vhodné podmínky. Důležité je pro lejska zachování rozlehlých zbytků starých stinných bučin a smíšených porostů, včetně ponechání stojících a rozpadajících se mrtvých stromů s dostatečným množstvím dutin a také ležícího mrtvého dřeva.

Populační hustoty v Beskydech se pohybují 1,5-5,3 páru na 10 ha (Pavelka et al. 1995), ale celá populace zaznamenává dlouhodobý pokles:

PO Beskydy               65-100 párů v roce 2006       50-60 v roce 2013

PO Horní Vsacko       100-170 párů v roce 2002     30-60 párů v roce 2012

PO Hostýnské vrchy                                                 30-40 párů v roce 2016

(Křenek 2006, Křenek and Pavelka 2013, Vymazal 2016)

Cílem sčítání zpívajících samců lejska malého v ptačích oblastech je zaznamenat údaje o stavu populace a počtu hnízdících párů, vyhodnotit stav biotopů a případně navrhnout opatření pro zachování / zlepšení stavu populací. K monitoringu jsou již od vzniku PO vybrány mapovací linie ve vytypovaných vhodných lesních porostech s výskytem lejska malého již v dřívějších letech a v místech kde je jeho výskyt předpokládaný na základě charakteru lesního porostu.

Ve stálých místech hnízdění jsou lejsci také cíleně kroužkováni barevnými odečítacími kroužky, aby bylo možně sledovat velikost / změny teritorií konkrétními samci, výhledově by mohli být někteří ptáci vybaveni GPS geolokátory pro zjištění migračních tras a místě zimoviště valašských lejsků malých, avšak vzhledem k velké finanční náročnosti a nízké návratnosti malého počtu označených jedinců je zatím výsledek pokusu nejistý.

 

 

 

Literatura

Keller, V., Herrnando, S. Voříšek, P. et al. 2020: European Breeding Bird Atlas 2: DIstribution, Abundance and Change. European Bird Census Council & Lynx Edicions, Barcelona. 967 s. ISBN 978-84-16728-38-1. 

Křenek, D. (2006): Studie – Vymezení jádrových území a navržení přírodě blízkého hospodaření v lesích s ohledem na zachování ptačích druhů jako předmětů ochrany v ptačích oblastech Horní Vsacko a Beskydy. Arion – Sdružení přírodovědců a ochránců přírody.

Křenek, D., Pavelka, J., 2013: Vymezení nových maloplošně chráněných území v ptačí oblasti Horní Vsacko a zhodnocení významu klíčových lesních porostů a komplexů pro předmětné a zvláště chráněné druhy. ČSOP ZO 76/06 Orchidea Valašsko Valašská Bystřice. Ms., depon. in: Správa CHKO Beskydy, Rožnov p. R.

Pavelka, J., Pavelka, K., Dvorský, M., 1995: Početnost populací hnízdní avifauny v okrese Vsetín. Zpravodaj Okr. vlast. muz. ve Vsetíně, květen 1995: 36-38.

Pavelka, J., Trezner, J. et al., 2001: Příroda Valašska. ČSOP ZO 76/06 Orchidea, Vsetín. 405 s. ISBN 80-238-6621-0.

Šťastný, K., Bejček K., Hudec K., 2019: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice IV: 2014-2017. Praha: Aventinum. 512 s. ISBN 978-80-7442-108-0.

Vymazal, M., 2016: Ptačí oblast Hostýnské vrchy. Ptačí svět XXIII/4: 6-7.