Mokřady, bažiny, bažinky a luční prameniště patří mezi nejohroženější místa naší přírody. Proč tomu tak je, bude jistě zřejmé jak každému turistovi, tak i zemědělci. Praktické ekonomické využití mokřadů, ale třeba i břehových porostů podél potůčků a řek, je velmi obtížné. Špatně se sečou i pasou, boří se do nich traktory i prostí chodci. Jejich důležitá role při zadržování vody v krajině akcentuje až nyní, kdy již byla většina mokřadů vysušena či zarostla náletovými křovinami a stromy.
V minulosti jsme v Muzeu regionu Valašsko opakovaně sledovali faunu nočních motýlů břehových lemů řeky Bečvy, kde jsme zjistili jak mnohé velmi vzácné druhy – např. hřbetozubce tmavého (Notodonta torva) – tak i druhy, které jsou zákonem chráněny a využívají linie řek i ke svému současnému šíření Moravou – např. krásné stužkonosky, s. vrbová (Catocala electa) a s. topolová (Catocala elocata). Položili jsme si otázku: byly-li tyto druhy chyceny v zarostlých úzkých křovinatých lemech řek, budou žít i na typických větších údolních mokřadech v Beskydech? A dalo by se jim případně nějak pomoci?
V posledních dvou letech jsme proto pravidelně třikrát v roce svítili na noční motýly na čtyřech mokřadech – na Prostřední Bečvě, Čeladné a Starých Hamrech. Dříve byla tato místa velmi zarostlá a vlastně odsouzena k zániku. Před několika lety je začali obnovovat nadšení lidé z ČSOP Salamandr a jejich tvář se začala blížit ideálnímu stavu, jaký známe ze starých fotografií. Po dvou sezónách zatím nelze určitě říct, zda nočním motýlům pravidelné sečení, výřezy křovin a ořezy dřevin pomohly. Jisté ale je, že péče o mokřady začala v hodině dvanácté. Naše výsledky ukazují, že na zkoumaných mokřadech stále žijí vzácní motýli typičtí pro podmáčená místa a objevují se i druhy otevřených lučních mokřadů. Nejvýznamnějším nálezem bylo potvrzení výskytu hřbetozubce tmavého (Notodonta torva), dále pak hřbetozubce mnišího (Odontosia carmelita). Chladné prostředí mokřadů vyhovovalo i píďalce Lampropteryx otregiata nebo hrotnokřídlec Pharmacis fusconebulosa. Květnaté lemy mokřadů využívá beskydský klenot kovoleskec půvabný (Diachrysia chryson) a přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria), který je v Beskydech v posledních letech nalézán stále častěji. Podle rčení „důvěřuj, ale prověřuj“ budeme dále na obnově mokřadů pracovat podle našeho nejlepšího svědomí a věříme, že její pozitivní dopady budeme dále monitorovat dalším výzkumem.
Foto 1: Kovolesklec půvabný. Foto L. Ševčík.
Foto 2: Mokřad u Starých Hamrů. Foto L. Spitzer