Zbožnost má na Valašsku své místo. Potvrdil to výzkum Nebe v životě člověka, jenž vzešel z výstavy Valašské nebe, která proběhla v minulém roce na zámku Kinských ve Valašském Meziříčí.
Celkem 92 návštěvníků věnovalo svůj čas vyplnění výzkumu, jenž si kladl za cíl zjistit, jak moc je víra ještě živá, nakolik v lidech přetrvává, do jaké míry ovlivňuje životy a zdali je předávána mladším generacím. Dotazníkovou formou bylo participantům předloženo celkem 24 otevřených otázek rozdělených do tří částí: osobní údaje, svátost křtu a víra. Struktura respondentů byla poměrně pestrá. Nejpočetnější skupinu představovali lidé mezi 41 – 81 lety, ale zapojili se i mladší návštěvníci a děti. Přestože dotazník vyplňovali návštěvníci z různých koutů republiky, ukázalo se, že právě respondenti pocházející z moravských regionů často vnímají víru jako součást rodinné kontinuity. V jejich odpovědích se objevovalo nejen osobní vyznání, ale také vzpomínky na prarodiče, kteří chodili do kostela, modlili se doma nebo uschovávali v domácnostech náboženské předměty.
Příklad z dotazníků: Víte, jestli se s Vaším jménem pojí nějaká událost? Narodila jsem se v Havlíčkově Brodě, v okolí byly svátky „posvícení“. Říkali mně, že jsem „posvícenská“.
Velká část respondentů uvedla, že byla pokřtěna krátce po narození. Zároveň však několik jedinců sdělilo, že si k víře našli cestu až v pozdějším věku, případně jej nepovažují za zásadní součást svého života. Dotazníky tak ukazují, že vztah k víře není dnes pouze dědictvím minulosti, ale také výsledkem osobní cesty. Otázka udělení křestního jména byla v minulosti chápána nejen jako označení člověka, ale také jako odkaz na patrona a duchovní ochranu. Odpovědi respondentů ukázaly, že u mnoha z nich hrála při výběru jména roli rodinná tradice, ať už se jednalo o pojmenování po rodičích, prarodičích či jiných příbuzných. Vedle toho se objevovaly i odpovědi, které naznačovaly proměnu současného přístupu – jméno je dnes často vybíráno podle osobních preferencí rodičů či aktuálních trendů.
Příklady z dotazníků: Podle koho Vám bylo vybráno jméno? Po děvčeti, do kterého byl zamilovaný můj starší bratr nebo po prababičce z koncentračního tábora jako úctu.
K víře se v dotazníkovém šetření přihlásilo 41 respondentů. Zastoupeni byli křesťané, evangelíci, pohané, protestanti i buddhisté. Zázemí ve věřící rodině uvedlo 30 osob. Výsledky výzkumu neodráží celkový obraz společnosti. Přesto ukazují, že vztah k víře a symbolice nebe je stále přítomný, i když se jeho podoba proměňuje. V odpovědích respondentů se často objevovalo propojení s rodinnou pamětí a tradicí. Právě v tomto napětí mezi minulostí a současností se ukazuje, že nebe v životě člověka není pouze teologickým pojmem, ale i součástí kulturní identity a každodenního uvažování o světě.
Příklad z dotazníků: Vedla Vás k víře rodina? Nechtěl jsem chodit do školy. Prý když budu chodit do náboženství, tak nebudu muset do školy.
Obrázek: Boží tělo – oltář na náměstí. Valašské Meziříčí, 1953. (Archiv MRV)