Na pracovní stáž v rámci programu Erasmus+ do Frisian Museum of Natural History (Přírodovědného muzea Fríska) v nizozemském městě Leeuwarden vyrazil ve dnech 24. června až 12. července zoolog Muzea regionu Valašsko Zdeněk Tyller (na snímku). Přečtěte si o jeho zážitcích a zkušenostech, které během třítýdenního pobytu v "zemi tulipánů" nasbíral.

Přírodovědné muzeum Fríska jsem si vybral proto, že zde pracuje můj dlouholetý kamarád – paleontolog, konzervátor a vedoucí kurátor přírodovědných sbírek Dennis Voeten, kterého jsem poznal při doktorandském studiu na Katedře zoologie a ornitologické laboratoři Univerzity Palackého v Olomouci, kde se věnoval v rámci své disertační práce studiu evoluce létání dinosaurů na ikonickém Archeopteryxovi.
Muzeum je v celém Nizozemsku známé celostátními soutěžemi v taxidermii, tedy konzervaci a vycpávání živočichů pro sbírkové a výstavní účely. Čeká mě zde celý kontejnerový mrazák, kterým se s místním preparátorem musíme prokousat a vytřídit kadávery živočichů, které místní obyvatelé do Muzea nosí a v posledním roce jsou nimi přímo zavaleni. Návštěvníci muzea totiž můžou v pracovní dny vstoupit do ateliéru preparátora a vidět, jak se svým týmem dobrovolníků pracuje na tvorbě nových dermoplastických preparátů. S tím se pojí i evidence nových sbírkových předmětů a jejich systém uložení v centrálním depozitáři, kde strávím několik dní s konzervátory a dobrovolníky, kteří pomáhají při revizích a bádání na sbírkových předmětech organismů nejen ze suchozemského, ale i mořského prostředí.
Dalším cílem mé stáže je zjistit, jak se zde připravují výstavy a lektorské programy pro veřejnost. V průběhu stáže jsem zapojen do přípravy výstavy, která se bude otevírat během mého pobytu a jejíž název bych volně přeložil jako “Dvojníci dinosaurů“. Výstava má poukázat na podobnost potravních strategií mezi dinosaury a dnešními živočichy, býložravci, masožravci, všežravci atd., kde se dinosaurus zrcadlí s dnešním živočichem. Pro tento účel byl zapůjčen z USA i model nálezu skutečného Thescelosaura, který byl býložravcem a bude se dívat na dermoplast srnce obecného (Capreolus capreolus), jako svoji potravní analogii. Nutno zmínit, že tato výstava je součástí většího projektu Národního přírodovědného muzea Nizozemska, které organizuje celostátní putovní výstavu 5 triceratopsů nalezených v severoamerickém Wyomingu na jejichž vykopávkách pracovala i Dennisova přítelkyně Melanie During, která je i vědeckou pracovnicí Přírodovědného muzea Fríska a znalosti z nejnovějších paleontologických studií a vlastních objevů z vykopávek hlavně v USA vrhající nový pohled na vyhynutí dinosaurů před 66 miliony let shrnula v knize “Poslední jaro dinosaurů“, které vydalo prestižní nakladatelství HaperCollins. Jeden z Triceratopsů se objeví i v městské knihovně Leeuwardenu a pro tuto příležitost jsme z depozitáře sestavili i potravní analogii tohoto velkého býložravce – kostru slona indického (Elephas maximus). Se skládáním kostry slona jsem pomáhal preparátorovi, od kterého jsem se dozvěděl nejen původ zvířete a příčiny jeho úmrtí, ale i jak technicky kostru připravit k expozicím a vyhrát si s postupem skládání jednotlivých kostí, tak aby pak zvíře uskladněné v depozitáři nezabíralo příliš mnoho místa. Z dalších zajímavých koster jsem skládal gaviála indického (Gavialis gangeticus), příbuzný krokodýlů, a čeká mě ještě instalace dalších zajímavých živočichů, ale o procesu tvorby expozice, která se otevře 11.7. tedy den před mým odjezdem si povíme příště.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Financováno Evropskou unií. Vyjádřené názory a stanoviska představují názory a stanoviska autorů a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Domu zahraniční spolupráce. Evropská unie ani poskytovatel grantu za ně nenesou odpovědnost.