Historie dřevařské školy ve Valašském Meziříčí se začala psát 13. října 1874. Na počátku měla však vskutku jen málo společného se školami dnešního typu; ve skutečnosti šlo o státem podporovanou dílnu sídlící v různých pronajatých místnostech ve městě, výrobky školy se prodávaly a náplň práce v dílnách se přizpůsobovala objednávkám. Od roku 1882 se škola dostala pod správu C. k. ministerstva kultu a vyučování; tímto krokem přibylo na škole odborných učitelů a rozšířila se značně i teoretická výuka, která už tehdy probíhala v novostavbě budovy gymnázia a k němu později přistavěných dílen (dnešní gobelínka). Až do počátku 1. světové války se škola nesla na vlnách úspěšného rozvoje, rozšiřovala své dílny a s tím i možnost vzdělání ve specializovaných oborech (intarzie, vypalovací techniky, štafírování, zlacení).
Období první republiky zastihlo školu jako instituci s širokým spektrem řemeslného vzdělávání, která i pod novou československou vlajkou dokázala úspěšně prezentovat odborné školství jak na domácích výstavách, tak v zahraničí.
Rozšiřování výuky a tím i počtu vzdělávaných žáků si vyžádalo stavbu nové školní budovy, která byla započata v roce 1927 na Máchově ulici. Dřevařské škole začalo pod její střechou poslední období úspěšného rozvoje, uzavřené tíživou politickou situací v závěru 30. let. Výuka sice probíhala i po vyhlášení Protektorátu téměř beze změn učebního plánu, po dobu války však docházelo k zatýkání a perzekucím vyučujících.
Po politickém převratu v roce 1948 škola přijala jméno Průmyslová škola pro zpracování dřeva a posledním krokem k zániku dřevařské školy bylo její přemístění jako Vyšší průmyslové škole nábytkářské do Bystřice pod Hostýnem. Budovu někdejší dřevařské školy ve Valašském Meziříčí získala nově vzniklá Vyšší průmyslová škola stavební. Studenti mohli pod hlavičkou nově vzniklé vyšší školy dostudovat, dřevařské obory však zanikly. Nová „stavební průmyslovka“ na dávnou tradici dřevařské školy navázala nejen tím, že převzala její budovu, ale zůstala jí věrná i většina tehdejšího pedagogického sboru, který se tak stal zárukou přenosu kontinuity tradice odborného školství do dnešních dní.
