K prvním výrazným osobnostem regionálního výtvarného umění na Valašsku patřil významný vsetínský rodák, akademický malíř František Hlavica (1885–1952). Po celý svůj profesní život působil v Brně, kde si vybudoval úspěšnou kariéru vysokoškolského profesora a náležel k předním protagonistům tamního kulturního života. Přesto nepřetrhal vazby s rodným krajem a ten se mu stal místem častých návratů a trvalým zdrojem inspirace.
Ve své době proslul František Hlavica jako zdatný ilustrátor i jako vyhledávaný portrétista. K jeho nejprestižnějším dílům se bezesporu řadí oficiální portréty T. G. Masaryka, jehož humanistické názory a postoje byly Hlavicovi blízké. S rodinou prvního československého prezidenta se léta přátelil a navštěvoval ji (dokonce zavítal do Velké Británie na pozvání Jana Masaryka).
Hlavica byl rovněž uznávaným mistrem akvarelu a právě touto technikou vytvořil svá nejpozoruhodnější díla. K těm nejpůsobivějším a obsahově nejsilnějším patří obrazy s novozákonním námětem Apokalyptických jezdců, které vytvořil v souvislosti s hrůzami druhé světové války. Téma maleb odkazuje ke Zjevení svatého Jana, která prorokují konec světa a s ním spojené utrpení lidstva. Jezdcům apokalypsy totiž „byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami“. Ve zjevení vyjíždí na bílém koni jezdec s lukem – Dobyvatel šířící nákazu (mor), na koni ohnivém jezdec zvaný Válka, na koni černém jezdec s váhami – Hladomor a nakonec na koni sivém sama Smrt…
Se zjevnou protiválečnou symbolikou se setkáme rovněž na drobném akvarelu ze vsetínské sbírky Muzea regionu Valašsko. Kompozici dominuje klenutý most, po němž tryskem jedou jezdci apokalypsy, přičemž část pozadí je zcela pohlcena plameny. S dramatičností výjevu pak kontrastuje drobná postavička osamělého rybáře. Ta klidně sedí na břehu a je pohrožena do sebe sama, přičemž je zřejmě výtvarným zpodobením člověka, který je k hrůzám kolem sebe netečný a který se uzavírá do svého vnitřního světa. Obraz Hlavica namaloval roku 1939, kdy vypukla druhá světová válka.
Letos uplynulo 70 let od umělcova úmrtí, ale jak obraz z muzejní sbírky dokládá, může autorova tvorba zaujmout i současníky, a to nejen virtuozitou, s níž ovládal akvarelovou techniku, ale i naléhavostí své výpovědi.
Článek zveřejnil Valašský deník 11. 10. 2022, odkaz zde.