Probíhající výstava Malá architektura v Muzeu umění Olomouc (19. 6. – 12. 10. 2025) je věnována designové produkci Dřevopodniku Holešov, který se od konce padesátých do devadesátých let 20. století specializoval v tehdejším Československu na výrobu nábytku a interiérových doplňků z dřevolaminátu. Do výstavy byla jako výjimečná ukázka historického použití techniky ohýbaných dřevěných lamel zařazena ze vsetínské sbírky Muzea regionu Valašsko tzv. židle boppardská – výrobek duchovního otce světoznámé značky Thonet. 

Michael Thonet (1796–1871) – talentovaný a vynalézavý truhlář a technolog – zhotovoval ve své dílně v rodném Boppardu nad Rýnem nejstarší malosériové výrobky z ohýbaného dřeva pomocí laminování. Tzv. boppardské židle byly mezi lety 1836 až 1842 vyrobeny z vrstvených dřevěných dýh lepených klihem, které umožňovaly ohyb pouze ve dvou směrech. Použitá technologie rovněž zjednodušila a zefektivnila výrobní proces formou typizace – např. na jednu židli bylo pak třeba jen jednoho bočního dílu rozříznutého na dvě identické poloviny. Po přesídlení do Vídně Michael Thonet zhotovoval levnější variantu lehké a subtilní boppardské židle, přičemž na provádění lamelové technologie získal rakouské privilegium od C. k. všeobecné dvorní komory s právem „ohýbat veškeré i nejkřehčí druhy dřeva chemicko-mechanickým způsobem v libovolných tvarech a zakřiveních“ (16. 7. 1842). 
Dalším stupněm v experimentování bylo tvarování klíženého svazku tenkých hranolků – dřevěných tyčí čtvercového průřezu, které dovolovaly prostorovější rozvinutí ohybu. K tomuto specifickému způsobu se vázalo privilegium, které výrobce sedacího nábytku opravňovalo „dát dřevu rozříznutím a znovusklížením každý libovolný ohyb a tvar v různých směrech“ (28. 7. 1852). 
Heslem firmy Gebrüder Thonet (1853) bylo výmluvné motto „Ohnout nebo zlomit“, které výstižně vyjadřovalo nezlomné odhodlání Michaela Thoneta a jeho synů ohýbat dřevo do požadovaných tvarů. Jejich úsilí vyústilo v ohýbání napařených dřevěných tyčí z masivu za pomocí kovové formy a ocelové pásnice (privilegium z 10. 7. 1856) a vedlo k úspěšné velkosériové tovární výrobě.  

Potomci Michaela Thoneta si vážili jeho vynalézavosti a nadání a rozhodli se proto uchovat nejstarší výrobky a pokusné modely jako doklady vývoje technologických postupů. V 90. letech 19. století je vystavili v „malém muzeu“ ve vsetínském zámku, který jako majitelé panství vlastnili. V polovině 20. století vsetínské muzeum navázalo na tuto tradici a v současnosti v muzejní expozici Fenomén ohýbaného nábytku prezentuje i dva vzácné exempláře boppardských židlí. 
 
Obr.: Boppardská židle (první nalevo u vchodu) na výstavě Malá architektura v Muzeu umění Olomouc. Foto: Zdeněk Sodoma, Muzeum umění Olomouc, 2025

Mgr. Olga Méhešová
Kurátor – historik umění
Muzeum regionu Valašsko, p. o.