Oslavy prvního máje mají původ v demonstracích za osmihodinovou pracovní dobu, které vypukly koncem 19. století v USA. U nás byli také už v roce 1889 dělníci nabádáni k oslavám 1. máje, které v roce 1890 přerostly v stávku v továrnách, dílnách a dalších provozovnách. Prvomájové oslavy probíhaly ve větší nebo menší míře až do 50. let 20. století, s výjimkou obou světových válek, kdy se nekonaly. Většina z nás má ale oslavy 1. máje spojené až s komunistickým režimem.
Po roce 1948 se charakter prvomájových oslav značně změnil. Oslavy práce jako výsostné hodnoty lidstva se podle sovětského vzoru změnily v hold komunistickému režimu. Předtím se oslav účastnili lidé rozdělení do několika skupin dle svých politických preferencí a stali se součástí průvodů jednotlivých politických stran. Po nástupu monopolní moci komunistické strany se ve městech konala pouze jedna prvomájová akce, která tím získala na důležitosti a velkoleposti. Nový režim demonstroval svůj vliv prostřednictvím nejrůznějších svátků a oslav, a Svátek práce se stal nejvýznamnějším svátkem komunistického režimu a oslavou dělnické třídy, jehož cílem byla demonstrace jednoty pracujícího lidu s režimem.
Ačkoliv oslavy prvního máje byly naoko dobrovolné, staly se každoroční povinností. Neúčast na takové akci mohla jednotlivci značně poškodit sociální vztahy nebo vztahy na pracovišti, a málokdo si tak dovolil se oslav nezúčastnit. Kontrole účasti podléhali i žáci a studenti. Pro zabezpečení co nejvyššího počtu lidí zvolili organizátoři častokrát osobní pozvání, kdy při návštěvě rodin nezapomněli zmínit velkou důležitost účasti na manifestaci.
První máj byl kulturní a společenskou událostí, do které se zapojovala mládež i lidé různých věkových kategorií. Oslavy častokrát začaly už 30. dubna, kdy například Svaz československé mládeže organizoval svůj program. Velmi oblíbené byly též estrádní večery.
Samotný program 1. května většinou zahrnoval vystoupení místní kapely či kulturního souboru a přehlídku alegorických vozů. Nechyběl ani průvod, který je dodnes symbolem prvního máje, a samozřejmě nemohla chybět ani sovětská a československá hymna. Průvod defiloval před tribunou, z které jej sledovali představitelé místní samosprávy a KSČ, příslušníci Lidových milicí, funkcionáři Národní fronty a další. Účastníci průvodu s sebou nesli mávátka, rudé vlajky, balonky či symboly holubice jako míru.
Oslavy provázely všude přítomná hesla jako „Světu mír“, „Budovat republiku“, „Sovětský svaz – naše opora“. Obchody a domy byly vyzdobené prapory a věnci, v průvodu nechyběly ani podobizny aktuálních generálních tajemníků ÚV KSSS a ÚV KSČ, Karla Marxe, V. I. Lenina (v padesátých letech i J. V. Stalina).
Význam účasti na prvomájovém průvodu byl stěžejní zejména v padesátých letech, s přibližujícím se rokem 1968 se uvolňovala i atmosféra této akce. Po neúspěšném pokusu o demokratizaci se až do sametové revoluce charakter prvomájových oslav takřka nezměnil.