V letošním roce proběhl 10. ročník osvětové kampaně organizace Líska s názvem Stromy a my. Vsetínská Střední škola Kostka v rámci ní pořádala fotografickou soutěž Můj strom, která skončila současně s celou kampaní v pátek 30. října. Vzhledem k dnešní složité době plné koronavirových omezení se škola ve spolupráci s Muzeem regionu Valašsko rozhodla soutěž prodloužit až do konce školního roku a v upravené verzi pod názvem Můj strom a jeho příběh nabídnout i dalším školám a široké veřejnosti.
Úkolem účastníků soutěže Můj strom bylo vyfotit strom, který je nějakým způsobem zaujal. Pro mnohé to byla skvělá příležitost vyrazit po dlouhé době na příjemnou procházku, užít si trochu klidu a ponořit se do krásy okolní přírody. Stejný lék na dnešní složitou situaci chce Střední škola Kostka ve spolupráci s Muzeem regionu Valašsko nabídnout i mateřským a základním školám, dětským či seniorským koletivům i jednotlivcům z řad veřejnosti. Ti všichni se mohou až do konce školního roku účastnit upgradované verze soutěže s názvem Můj strom a jeho příběh. Zasílat můžete nejen fotografie, ale i různé obrázky (kresby, malby, koláže...) stromů. A pozor, je třeba k nim přidat komentář nebo příběh. Snímky zasílejte na adresu jaroslavasevcikova@seznam.cz v max. velikosti 2 Mb, fotografie ve vysokém rozlišení si uložte u sebe, my o ně požádáme pro případnou výstavu. Vyhodnocování bude probíhat průběžně a o jeho výsledcích vás budeme vždy informovat. Součástí projektu budou i další doprovodné aktivity v prostorách Muzea regionu Valašsko.
Stromy jsou významnými prvky v krajině, působí jak esteticky, tak funkčně, poskytují kyslík, ovlažují vzduch, voní, snižují teplotu, zadržují vodu a poskytují útočiště živým organismům. Možná je čas si to znovu pořádně připomenout... To jsou ty příběhy, které chceme slyšet. To jsou ty fotografie, které chceme vidět.
První soutěžní práce na téma Můj strom a jeho příběh už k nám dorazily. Děti ze vsetínské školky nám například poslaly foto svého oblíbeného stromu, který jim v létě poskytuje stín na školní zahradě, a doplnily i to, jak si pod takovým stromem hrát. Jedna studentka vyfotila strom, pod kterým se jí nejlépe učí a jiný student napsal, že až v době distanční výuky si pořádně všiml, že má z bytu výhled na nádherný buk, ve kterém posedávají ptáci a vůbec je v něm dost živo. Každý pohled je jiný. Základem ale je, že jen když budeme chodit světem s očima otevřenýma, můžeme si všimnout, jak je krásný.