TJ Sokol Valašské Meziříčí si v závěru března připomněl 156. výročí svého založení (více ZDE). Jeho osudy, mnohdy pohnuté, však nejsou jen osudy samotného tělocvičného spolku, ke kterému se postupně „nabalovaly“ další a další aktivity, ale především mozaikou příběhů členů, kteří za více než jedno a půl století stanuli v jeho řadách. K těm nejvýraznějším patřil Bohumír Kupka – valašskomeziříčský rodák (18. 12. 1900), architekt, sokol i odbojář.
Kromě vesměs moderních či funkcionalistických architektonických počinů, které se dají počítat na desítky a jsou rozesety po celém Valašsku, po sobě zanechal i řadu drobnějších projektů. Mezi nimi i ty pro meziříčský Sokol. Nejstaší sokolský spolek na Moravě byl například prvním v širokém okolí, jenž se rozhodl konkurovat kočovným biografům zprovozněním stálého kina. První představení se odehrávala od roku 1912 v budově nové sokolovny. Ve 20. letech již bylo sokolské kino zavedeným podnikem, který výrazně přispíval do pokladny spolku na umoření dluhu ze stavby nové sokolovny. Její sál však brzy kapacitně nedostačoval, bylo proto rozhodnuto vystavět ve městě kino nové, resp. adaptovat pro jeho účely budovy v areálu bývalého pivovaru (v jeho restauraci se ostatně kino promítalo už za 1. světové války, kdy byla sokolovna zabrána pro potřeby vojenské nemocnice). Se stavbou ovšem nesouhlasil farní úřad pro těsnou blízkost kostela. Kvůli sporu se neustále zdržovaly stavební práce a otevření sokolského kina se oddalovalo (svou roli sehrála i snaha zdejší katolické jednoty Orel o vybudování vlastního kina). Na sklonku 30. let do stavební podoby kina zasáhl již zmiňovaný Bohumír Kupka, když se zapojil do soutěže na přestavbu zadního traktu objektu, která se vzhledem k vypuknutí 2. světové války nerealizovala. Kupkovi nebyl lhostejný ani osud jeho vlasti, s vervou sobě vlastní se proto zapojil do odboje, což ho také po opakovaném zatčení gestapem a pobytu v koncentračním táboře život. Bohumír Kupka zemřel 19. května 1942 v Osvětimi.
