V příštím roce si připomeneme smutné 100. výročí úmrtí hraběte Rudolfa Kinského, posledního šlechtického majitele krásenského zámku ve Valašském Meziříčí – objektu, který dle něj a jeho otce Eugena nese přízvisko „zámek Kinských“ a v současné době prochází generální rekonstrukcí. O co více současníci velebili život a dílo Rudolfova otce, o to více nenechali „nit suchou“ na aktivitách mladého zámeckého pána Rudolfa. A není divu, o zděděný majetek „pečoval“ takovým způsobem, že o něj nakonec v roce 1913 přišel v dražbě. Z Krásna v témže roce směřovaly jeho kroky do Vídně a na Valašsko už se nikdy nevrátil. Přes divoký bohémský život, kterým se zapsal do dějin regionu, se mu nedá upřít řada zásluh, počínaje velkolepou modernizací krásenského zámku. Pravda, k té ho spíš než starost o rodové statky vedla touha „blýsknout se“ před svými četnými hosty, které sem rád zval a bavil je. Rakouská smetánka, uvyklá luxusu svých vídeňských sídel, byla zvyklá na jistý komfort, který jí chtěl dopřát i Rudolf v Krásně. Původní panské sídlo, které „papá“ Eugen vystavěl pro pohodlný rodinný život, k ubytovávání hostů a pořádání bujarých večírků stačit nemohlo. A tak se Rudolf pustil do rekonstrukce. Aktivnímu odpočinku dobře posloužilo sportovní vybavení přilehlého zámeckého parku, stydět se však Rudolf nechtěl ani za interiéry. Na čerstvém vzduchu mohli hosté odpočívat v zimní zahradě i na litinových verandách s výhledem do parku nebo zámecké obory s vysokou zvěří. Jak vzpomínal jeden z jeho sloužících: „Rudolf byl kavalír, který se hned tak nenajde. Když něco poručil, tak se neptal, co to bude stát, vše se zaplatilo.“ A také že ano: okna zámeckého objektu za nocí zářila do dáli díky elektřině vyráběné v nedaleké elektrárně, panská kuchařka uchovávala potraviny pro hraběcí stůl díky ledu, který se v zimních měsících lámal v zamrzlé Bečvě a skladoval v zámecké ledovně, pohodlí hostů sloužilo hned několik koupelen, které Rudolf zmodernizoval počátkem 20. století a v roce 1906 dokonce do zámku nechal přivést moderní vodovod. Ten začínal nad panskou Oborou a do zámku voda tekla v dřevěném potrubí, které cestou zásobilo pitnou vodou i panský sklep na Zámecké ulici takřka naproti zámku. Ten sloužil jako jakási lednice a k uchování množství potravin, které zámecká kuchyně pro potřeby panstva spotřebovala. Škoda jen, že stejnou péči, jakou Rudolf věnoval svému pohodlí, nevěnoval i svým účtům…

Článek otiskl Valašský Deník 3. 12. 2020, odkaz zde.