Zatímco na krutou zimu na konci 70. let, která vyústila dokonce v uhelné prázdniny, si nostalgicky zavzpomíná ještě ledaskdo, pamětníky mnohem silnějších mrazů, které naši zemi sevřely ještě o padesát let dříve, už bychom nejspíš stěží pohledali. Meteorologická budka na vsetínských Rybníkách 11. února 1929 zaznamenala ranní teplotu −38,8 °C, přes den se průměrná teplota rovnala −27,1 °C. Extrémní teploty si tehdy vybíraly svou daň a obecní kroniky z tohoto roku se předbíhají v líčení spouště, kterou po sobě kruté mrazy zanechaly. Nedozírné škody napáchaly především v ovocnářství, kdy v některých obcích odumřela téměř polovina jabloní a hrušní, tři čtvrtiny třešní a dokonce více než 80 % švestek a ořešáků. Mrazy ale zasáhly do všech oblastí lidského života, vzpomínku na ně nám zanechala například Jiřina Koláčková (1913–1994), která ve školním roce 1928–1929 dojížděla „rožnovkou“ do Krásna na měšťanku: „Mrzlo, že se to už nedalo ani vydržet. Kupé samá jinovatka, nešlo vlak vytopit. Nosily jsme si do vlaku deky, balily se do nich a přece se třásly jak osiky. Ve škole nešlo třídy vytopit. Inkoust byl v kalamářích učiněný led, psaly jsme tužkou. Dostávaly jsme proto jednou týdně úkoly. Učily jsme se doma. Za týden staré úkoly jsme odevzdaly, nové zase dostaly. Pamatuji se, že jednou, třebaže jsme spěchaly od vlaku do školy, omrzl Olině Richterové nos. Opatrně a zlehounka jsme jí jej sněhem třely, bály jsme se, že se jí ulomí. Oživily jsme jej a Olina byla ráda, že o něj nepřišla. Zima byla tak třeskutá, že ptáci v letu mrzli a padali na zem. Stromy pukaly po celé délce. Mnoho jich ti zimu pomrzlo. Sadaři na jaře míchali hlínu s kravinci a zalepovali praskliny na stromech, aby se snáze zahojily. Ale mnoho stromů se muselo v sadech vykácet. Byla to moc smutná zima.“

Přesto se dokázali lidé se škodami na ovocných stromech asi dobře vyrovnat, neboť již počátkem 30. let hlásí obecní kroniky „dostatek ovocné úrody“. Mrazy na konci 20. let sice ve svém důsledku znamenaly konec starých způsobů zpracování ovoce, ale umožnily naplno rozvinout tradici páleničářskou. Pokud se chcete o historii zpracování a pěstování ovoce v našem kraji dozvědět více, nezmeškejte poslední příležitost navštívit výstavu Někdo to rád sušené na vsetínském zámku. A návštěvu neodkládejte – výstava je k vidění už jen do konce ledna.

Článek zveřejnil Valašský deník 27. 1. 2022, odkaz zde.