Podnětem k založení nejstaršího hasičského spolku ve Valašském Meziříčí se stal ničivý požár města roku 1865, kdy lehlo popelem 35 domů, a o sedm let později byl ve Valašském Meziříčí založen první požární sbor.

Stejného roku jako ve Valašském Meziříčí, jen o několik měsíců dříve, byly schváleny stanovy hasičského spolku také v sousedním městečku Krásně. A tak již od 15. května 1872 se mohlo Krásno pyšnit vlastním hasičským spolkem. Krásenští hasiči měli k dispozici kromě dvou stříkaček s 500 metry hadic také cisternu na vodu, nový vůz pro dopravu družstva, 9 žebříků, 16 košů, 2 háky, náčelnickou lucernu a řadu jiné výbavy.

Všechno vybavení bylo uloženo v hasičské kůlně u krásenské radnice. Požární řád z roku 1872 dbal na pořádné plnění povinností ponocného a čtvrtletní kontroly komínů. Rovněž stanovoval odměnu majiteli koní, který jako první v případě požáru své koně do stříkačky zapřáhl. Hrabě Rudolf Kinský, tehdejší starosta městečka Krásna, nechal v 80. letech 19. století u krásenské radnice postavit hasičskou zbrojnici, koupil dvoukolovou a čtyřkolovou stříkačku a pojízdný vysokozdvižný žebřík. Hrabě Kinský také nechal do bytu meziříčských a krásenských hasičů zavést elektrické zvonky ovládané z radnice. Jedno zazvonění znamenalo požár v Krásně, dvě požár v Meziříčí a tři v okolí. Následkem toho byla zrušena funkce ponocného, který dosud ohlašoval oheň velkou troubou.

První meziříčská stříkačka je zmiňována již v požárním řádu z roku 1787, součástí technického vybavení sboru byla i řada žebříků, hadic, svítilen a košů na vodu. Vedle boje s ohněm byla nedílnou součástí činnosti hasičského sboru také příprava kulturních akcí, především tanečních zábav a plesů, později se meziříčští hasiči začali věnovat i ochotnickému divadlu.

Zdárný rozvoj spolku přerušila 1. světová válka, kdy členové všech hasičských spolků ve městě měli mimo jiné za úkol dopravovat raněné do lazaretů, navíc více než ¾  členů hasičských sborů bylo povoláno na frontu. Zdárný poválečný rozvoj spolku však narušovaly spory se sousedním, donedávna spřáteleným sborem v Krásně. K ukončení nevraživosti mezi oběma sbory došlo teprve roku 1935, kdy byl krásenský sbor nadobro připojen k meziříčskému.

Roku 1926 byl zřízen vzdělávací odbor spolku s cílem povznést upadající vzdělavatelskou a osvětovou činnost. Tento krok se jevil velmi prozíravým hlavně z hlediska nastupující hrozby fašismu, neboť v době nacistické okupace patřily hasičské spolky k nemnohým, které si nacisté netroufali zrušit. Členové meziříčského hasičského sboru nebyli povinní nastoupit na pracovní povinnosti v Říši, proto doba 2. světové války znamenala obrovský příliv členů do sboru, který tehdy navíc často suploval činnost Červeného kříže.

V 50. letech se hasičský sbor dále aktivně věnoval činnosti osvětové, koncem 60. let navázal úspěšnou spolupráci také s místními podnikovými požárními útvary n. p. Urxovy závody a n. p. Tesla.

Tragický požár obytného věžového domu v Havířově roku 1969 se stal impulsem k dalekosáhlým změnám v organizaci hasičstva. Ve Valašském Meziříčí se začala v roce 1970 budovat nová hasičská zbrojnice a roku 1975 vznikl profesionální požární útvar, na který pravomoci a povinnosti původního hasičského sboru v plné míře přešly.

Připomínkou dávné historie hasičských spolků na Valašsku je i parní stříkačka hasičského sboru krásenských skláren, která byla vyrobena v roce 1900 a po znovuotevření zámku Kinských je zde opět k vidění.

Článek zveřejnil Valašský deník 24. 4. 2022, odkaz zde.