Venku mrzne, takže teplý vlněný svetr s norským vzorem je v lednových dnech ideální volbou při ranní probírce šatníku. A co třeba módní kabelka z norské vlny? Ručně tkaná, s motivy květů v pestrých barvách? Pro tu si do šatníku sáhne asi málokdo – pro takový kousek se musíme vnořit do historie. Zhruba před sto lety byly gobelínové kabelky velmi originálním doplňkem. Byly tkány z norské či švédské vlny (roli hrála kvalita příze, ne její výhřevnost) a ve valašských gobelínových dílnách si je kupovaly dámy z lepších kruhů – mezi nimi i paní Baťová.
Na Valašsku působily dvě dílny pro tkaní gobelínů: Schlattauerova (od roku 1898), která jako Moravská gobelínová manufaktura funguje ve Valašském Meziříčí dodnes, a Jaroňkova (od roku 1909). „Gobelínová rukodílna“ Aloise Jaroňka (1870–1944) zanikla po smrti svého zakladatele, ale v dobách své největší slávy byly ručně tkané kabelky žádaným a umělecky hodnotným doplňkem. Jaroněk pro jejich tvorbu našel inspiraci ve švédských a norských podomácku tkaných tapiseriích. Originální vzory pro kabelky navrhoval sám Alois Jaroněk. Pod dohledem jeho sestry Julie jich gobelínářky utkaly ročně asi čtyři desítky. Každá kabelka bývala ve spodní části zdobena ručně drhanými třásněmi z bavlněných či hedvábných nití. Nejvíce jich bylo navrženo a utkáno ve druhém desetiletí 20. století (v roce 1913 dokonce sedmdesát) a prostřednictvím výstav se dostaly i do zámoří. Jaroňkovi vždy dbali na originalitu výrobků své dílny a u jednotlivých vzorů často měnili barevnost. Po roce 1920 byla nabídka rožnovských Jaroňkových uměleckých výtvarných dílen o nové vzory kabelek rozšiřována již jen minimálně.
Sourozenci Jaroňkovi odkázali své dílo Valašskému muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, u jehož založení stáli. I přes desítky dochovaných předloh a pauz pro tkaní kabelek jsou gobelínové kabelky z Jaroňkovy dílny velikou vzácností. Ve sbírkách rožnovského muzea se dochovaly pouze tři, další dvě jsou pak v majetku Moravské galerie v Brně.
Článek zveřejnil Valašský deník 17. 1. 2022, odkaz zde.
