Specifický hospodářský aspekt chudého Valašska od nepaměti ovlivňovaly především nepříznivé přírodní podmínky, které zdejší obyvatelstvo motivovaly k odpoutání se od zemědělství a hledání obživy v řemesle a průmyslu a vedly v 2. polovině 19. století ke vzniku prvních továren. Naopak kulturní rozvoj Valašska byl tehdy podněcován spíše jednotlivci – ve Valašském Meziříčí stál v čele těchto snah Alois Mikyška. Kromě toho, že si po svém příchodu z Prahy v roce 1863 založil v Meziříčí právní kancelář, snažil se i o posílení významu a vlivu střední třídy (sedláků, řemeslníků, obchodníků, inteligence). Intenzivně usiloval o vybudování sítě škol – jeho přičiněním bylo ve městě založeno gymnázium (1871), odborná škola pro zpracování dřeva (1874), pokračovací škola pro živnostníky a košíkářská škola (1881), po roce 1900 přibyly ve městě učitelský ústav (1903), reformní dívčí gymnázium (1907), gobelínová a kobercová škola (1908), zemský ústav pro hluchoněmé děti (1911). Velikost kulturního a společenského života v Meziříčí se i Mikyškovým přičiněním rozvinula natolik, že se městu přezdívalo Valašské Athény. Hlavními nositeli kulturního a společenského života se stali drobní řemeslníci a obchodníci, sdružení v řadě místních spolků. Titéž se stali nositeli myšlenku vzniku a později i samotného rozvoje muzea. A do jejich čela se postavil znovu Alois Mikyška.

Stanovy meziříčské Musejní společnosti, připravené na podzim roku 1883, schválilo c. k. moravské místodržitelství 12. prosince 1883 a ustavující valná hromada se konala 18. ledna 1884. Dle schválených stanov si vytyčila za cíl „pátrati po všelikých znamenitostech země moravské, jmenovitě po starožitnostech a jiných památkách historických všeho druhu na Moravském Valašsku, sbírati je a uchovávati ve zvláštním muzeu.“ Naše muzeum prožívalo chvíle slavné, například při přípravě Národopisné výstavy českoslovanské, ale i léta stagnace. Každým rokem ale přibývaly do jeho sbírek další a další předměty, jejichž osudem až do sklonku 40. let 20. století zároveň bylo časté stěhování z místa na místo, a to až do roku 1948, kdy byly sbírky uloženy do zámku Kinských v Krásně, kde pro ně kromě výstavních prostor byly vybudovány i nové depozitáře. Do dnešních dní se muzeu povedlo shromáždit statisíce dokladů o životě lidí a přírodě našeho regionu, a to hlavně díky Vám, našim příznivcům, přátelům, dárcům. Proto i my pro Vás v jubilejní roce naší činnosti chystáme řadu zajímavých akcí, dní otevřených dveří, přednášek či výstav, které v plné šíři představí činnost instituce, která dle celosvětově platné definice „odborně zpracovává, sbírá, konzervuje, interpretuje a vystavuje hmotné i nehmotné dědictví“. V našem případě již 140 let.