Muzeum regionu Valašsko hodlá na podzim letošního roku znovuotevřít zámek Kinských ve Valašském Meziříčí, který prochází od roku 2019 rozsáhlou rekonstrukcí. Pro návštěvníky bude připravena i zdejší oblíbená kavárna, ve které si budou moci prohlédnout také vzácný reprezentativní příborník, jenž si nechal vyrobit ve 30. letech minulého století známý meziřčský restauratér Antonín Duřpek. Rodinný artefakt našemu muzeu věnovala Duřpekova dcera Květoslava – řádová sestra Hedvika, která by se v pondělí 22. března dožila 100 let. Pojďme se krátce ohlédnout za jejím životem a životním odkazem.
Květoslava Duřpeková se narodila v Olomouci jako jediné dítě manželů Marie a Antonína Duřpekových, kteří svůj život zasvětili restauratérství. Pan Antonín získával své pracovní zkušenosti ještě za svobodna v různých zahraničních, zejména lázeňských, letoviscích. Po vzniku samostatného Československa se ale vrátil do vlasti. Nejprve se oženil a usadil v Olomouci-Černovíru, v roce 1923 se rodina přestěhovala do Šternberka, kde si pan Antonín pronajal nádražní restauraci. Ve Šternberku začala Květuška v roce 1927 chodit do obecné školy a v roce 1929 do hodin hry na klavír k sestrám Neposkvrněného Početí Panny Marie. V roce 1932 se Duřpekovi přestěhovali do Valašského Meziříčí. Tady se pan Dupřek stal nájemcem krásenské nádražní restaurace, kde mohl předvést své profesní kvality před místními obyvateli i návštěvníky Valašska a naplno uplatnit své zahraniční zkušenosti, na které nikdy nepřestal být náležitě pyšný. Hosté se jen hrnuli také na vynikající kuchyni paní Duřpekové. Ta vstávala ještě za tmy, aby stihla napéct moučníky a navařit dobroty pro zákazníky z prvních ranních vlaků, kteří si pro předem objednané a již připravené balíčky pouze vyskočili z vlaku a mohli cestovat dál. Dcera Květoslava navštěvovala měšťanskou školu a dál se věnovala hudbě – učila se hře na klavír a housle u Milosrdných sester svatého Kříže. V roce 1940 maturovala na meziříčském učitelském ústav a o dva roky později absolvovala brněnskou konzervatoř. Až do odchodu do důchodu poté učila na hudební škole ve Valašském Meziříčí, zpívala ve Vachově sboru moravských učitelek, dirigovala v Pěveckém sboru valašských učitelek, působila v chrámovém sboru, hrála na varhany… V roce 1990 založila ženský pěvecký sbor Hedvika. Hedvika bylo zároveň jméno její tety-katechety, která na ni měla velký duchovní vliv. Hedvika byla i její řeholní jméno, neboť Květoslava se v 70. letech stala řeholní sestrou, vzhledem k období totality však řeholní oděv oblékla až v roce 1991. Nejprve žila v Choryni, záhy se stěhovala do Hroznové Lhoty, poté Olomouce, Fulneku, Choryně či Radkovy Lhoty. Od roku 2007 žila v provinčním domě Sester sv. Kříže v Kroměříži. Tam jsme ji za Muzeum regionu Valašsko naposledy při příležitosti jejích 93. narozenin navštívili a povídali si o jejím životě, rodině i osudech. Z návštěvy pochází i naše poslední fotografie sestry Hedviky. Její život se uzavřel 10. srpna 2017, naše muzeum však opatruje památku na ní i její rodinu v podobě pozůstalosti po tatínkovi Antonínovi. Kromě jiného se v ní nachází i vzácný příborník, který si nechal vyrobit po svém příchodu do Valašského Meziříčí.
