Muzeum regionu Valašsko disponuje státní akreditací k provádění archeologických výzkumů a za poslední roky na tomto poli zaznamenalo řadu zajímavých nálezů. Jeden takový se nám povedl při výzkumu, který probíhal 10. a 11. května ve valašskomeziříčském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Archeolog muzea Samuel Španihel objevil pod vrstavmi podloží v hloubce 170 cm kosterní ostatky, které datoval do začátku 18. století. Podle historických pramenů by mohly patřit známému meziříčskému děkanovi Andreasi Helmesinimu, který zemřel roku 1707 a byl ve farnosti pochován.

Archeologický výzkum proběhl v rámci stavebních úprav chrámu, které si vyžádal špatný stav dřevěných lavic. Sondu jsme provedli v pravé části chrámové lodi pod skupinou lavic nejblíže k hlavnímu oltáři. Po odkrytí několika vrstev podloží jsme v hloubce přibližně 170 cm nalezli vzájemně propojené dvě až tři pohřební jámy. Kosterní nález obsahoval pouze nejmladší hrob. Doloženy byly téměř kompletní dolní končetiny (s výjimkou pravého chodidla) a dva prsty levé ruky. Zbytek těla zasahoval již mimo archeologickou sondu.

Hrob byl orientován neobvykle v západovýchodním směru, takže pohřbená osoba směrovala nohama k oltáři. Tímto způsobem bylo prováděno pochovávání katolických kněží po roce 1614, kdy bylo vydáno nařízení Rituale Romanum upravující tehdejší pohřební zvyklosti. V naší oblasti se ale začalo využívat až od druhé poloviny 17. století. Prostudováním archivních pramenů jsme dospěli k názorů, že ostatky by mohly patřit meziříčskému děkanovi Andreasi Helmesinimu, u nějž máme doloženo, že ve zdejší farnosti zemřel roku 1707 a byl zde také pohřben. Shodou okolností se dochovala i Helmesiniho podobizna. Na chodbě zašovské fary se dodnes nachází obraz, který dal děkan namalovat. Představuje nemocného Helmesiniho, ležícího na posteli, a nad ním se vznáší Panna Maria Zašovská.

Do stejného období, s nepatrně mladším datováním, patří i barokní dláždění, které sonda rovněž odhalila. Otázky naopak vyvolává nalezené zdivo, které je možné interpretovat jako základ vítězného oblouku aktuálního kostela nebo část západní zdi staršího středověkého kostela sv. Kunhuty. Řešení této otázky je však podmíněno případným dalším výzkumem.