Ačkoliv od událostí druhé světové války uplynulo už 80 let, některé z nich v paměti národů nikdy nevyblednou. Takovými jsou i represe židovských obyvatel, které právě v roce 1941 nabíraly na intenzitě.

Už v začátcích okupace a souběžně s vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava začalo postupné omezování svobody židovských obyvatel. Po jejich vyloučení z veřejných funkcí následovaly majetkoprávní opatření – tzv. arizace židovského majetku (vyvlastnění), které bylo jedním z hlavních pilířů (nejen) hospodářské devastace židovského obyvatelstva v protektorátu, ale stalo se i velkou oporou strategie k jejich vyhlazení. Před rokem 1941 se jednalo zejména o postupné vyřazování osob židovského původu z veřejného života a jejich izolace od ostatního obyvatelstva. To bylo podpořené řadou vyhlášek, které zakazovaly pohyb na veřejně přístupných místech, v restauracích, kinech, knihovnách, vstup do určitých provozoven nebo určení konkrétní doby, kdy bylo možné provozovny navštěvovat.

Od roku 1941 vstoupila v platnost protižidovská opatření mající za cíl omezit i základní životní potřeby, například snížením potravinových přídělů, které bylo později doplněné o zákaz nákupu tabákových výrobků či mýdla. Následoval zákaz řídit automobil, užívat telefonní budky či navštěvovat banku mimo vymezené hodiny. I navzdory strachu z okupantů se našli jedinci z řad českého obyvatelstva, kteří s nezáviděníhodnou situací židovského obyvatelstva soucítili a snažili se mu pomáhat – například prostřednictvím nakupování „zakázaného“ zboží. To vedlo k označování potravinových lístků židovských obyvatel písmenem „J“, což snižovalo jejich hodnotu. Zpřísněná opatření roku 1941 vyvrcholila v září, kdy začalo označování židovských obyvatel žlutou hvězdou.

Společenská izolace ale nestačila. V rámci protektorátu se postupně mělo židovské obyvatelstvo soustředit do skutečné izolace v nově vzniklém ghettu v Terezíně. Ačkoliv hlavní vlna odvlečených židovských občanů z okolí Valašského Meziříčí a Vsetína do Terezína a posléze do koncentračních táborů proběhla až v září následujícího roku, už v roce 1941 přicházely zprávy o jeho obyvatelích, kteří zahynuli během dřívější internace ve vyhlazovacím táboře Osvětim.   

Článek zveřejnil Valašský deník 29. 7. 2021, odkaz zde.