Před koncem 19. století se znovu stala důvodem společenského rozkolu jazyková otázka. Dle Badeniho jazykových nařízení z roku 1897 měla platit v Česku a posléze na Moravě rovnoprávnost jazyka českého a německého v úředním styku. To se z německé strany nesetkalo s nadšením, a posléze po německém nátlaku se tato jazyková opatření zrušila. V Čechách a na Moravě tato skutečnost přirozeně vyvolala velkou vlnu hněvu a pobouření. Terčem rozhořčení obyvatel se stala německá komunita, zejména židů, kteří tvořili majoritu německých obyvatel. Protižidovská vlna nabírala na síle v rámci celospolečenské diskuze, olej do ohně značně přililo i obvinění údajného židovského vraha ze smrti mladé, křesťanské dívky. Procesy s L. Hilsnerem vstoupily do historie jako tzv. hilsneriáda a jsou právem označovány za největší projevy antisemitismu 19. století na našem území.
Napjatá situace - zmíněná hilsneriáda a frustrace z nových jazykových opatření vedla k rozsáhlým a divokým demonstracím a vyústila v tzv. protižidovské pogromy, kdy demonstranti drancovali židovské obchody či jiné provozovny. Situace došla až tak daleko, že místní četnictvo muselo zasahovat střelbou. Tyto bouřlivé akce se soustředily především do Vsetína a Holešova. Ve Valašském Meziříčí protesty začínaly v pozvolnější atmosféře, avšak i tam vyústily v další pogrom. 22. října došlo k protestům, jejichž hlavním cílem bylo vyjádřit nespokojenost s opětovným upozaděním jazyka českého. Navzdory pokojnému začátku demonstrace vyústila v rozsáhlé ničení židovských provozoven, zejména oken a výkladů házením kamenů. Poškození se nevyhnula budova německého klubu Cassino na náměstí, ale největší škody utrpěla židovská synagoga na nábřeží. Ve srovnání s ostatními místy v okolí, kde podobné akce probíhaly, proběhly ty v Meziříčí v relativním poklidu – minimálně nešlo o žádné lidské životy jako na Vsetíně nebo v Holešově, ale ani tady se místní četnictvo nevyhnulo zatýkání demonstrantů.
Článek zveřejnil Valašský deník 26. 10. 2021, odkaz zde.
