Do konce října tohoto roku můžete navštívit komorní výstavu akademického sochaře Pavla Drdy v Teplicích nad Bečvou – ve Zbrašovských aragonitových jeskyních. Netradiční galerijní prostor tvoří působivou přírodní kulisu pro vystavení uměleckých děl a dle vedoucí jeskyní paní Barbory Šimečkové je pro pořádání výstav využíván již tři desetiletí. Estetické kvality a potenciál prostředí představuje pro umělce přitažlivou výzvu a možnost zde vystavovat považují za prestižní záležitost. Další předností této přírodní galerie je také vysoká návštěvnost jeskyní v době sezóny a rovněž příležitost poskytnout návštěvníkovi nečekané setkání s uměním, a to v naprosto ozvláštňujícím kontextu.
Po vsetínském akademickém sochaři a restaurátorovi Miroslavu Machalovi, který ve Zbrašovských aragonitových jeskyních vystavoval v roce 2011, podlehl jejich kouzlu i další umělec z Valašska – akademický sochař Pavel Drda, který žije a tvoří v malé obci Bystřička u Valašského Meziříčí. V loňském roce oslavil šedesátiny a má za sebou téměř čtyřicet let tvůrčí práce. Absolvoval obor výtvarného zpracování keramiky na bechyňské Střední průmyslové škole keramické a ateliér užitého sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po studiích se vrátil domů – na Valašsko, kde se soustředil na sochařskou figurální a figurativní tvorbu. K jeho preferovaným materiálům patří zejména keramická hlína, ale i bronz. Celkem vytvořil přes třicet realizací do architektury či exteriéru jako jsou městská prostranství, soukromé zahrady, rodinné vily apod. Těžištěm jeho tvorby je ovšem komorní plastika a reliéf.
Probíhající výstavu nazval vystavující umělec podle jedné z prezentovaných plastik – Balanc, která jako mnohé další z jeho tvorby vychází z autorových životních zkušeností, bytostných pocitů a poznání. Jeho tvorba je humanistická: vypovídá o člověku, o jeho křehkosti i síle, o jeho víře i pochybnostech, o jeho naději i zklamáních. Slabiny a stinné stránky lidství dokáže ve svém díle přetavit s humorem a nadsázkou. Pavlova tvůrčí metoda je převážně intuitivní: nepoužívá skici a modely jako předlohy, ale přes prvotní ideu se nechává „vést“ materiálem i samotným procesem tvorby.
Zbrašovské aragonitové jeskyně poskytly sochaři Pavlu Drdovi jedinečnou příležitost vsadit svá díla do unikátního krasového útvaru a rozehrát tak dialog mezi ním a svými plastikami, umocněný podmanivou hrou světel, stínů i temnoty... Scénické nasvícení poté dotváří plasticitu exponátů i jejich výraz a vnáší do instalace takřka přízračnou, iluzorní atmosféru.
