Počátkem září se žáci základních a středních škol vrátili, i když za specifických podmínek, zpátky do školních lavic. Co mají, kromě smutku za uplynulými letními prázdninami, se svými „kolegy“ z minulosti společného a v čem se jejich školní docházka liší?
Zhruba do padesátých let 20. století bylo ve Valašském Meziříčí několik škol různého zaměření. Základní vzdělání probíhalo v obecné a měšťanské smíšené škole, které byly zřízeny v roce 1941 z původní obecné školy a Měšťanské školy pro dívky (ta měla od roku 1919 i samostatnou obecní školu chlapeckou). Kvůli válečným okolnostem byla na několik let obnovena německá obecná škola, která s koncem války zanikla.
Starší chlapci studovali na nižším chlapeckém gymnáziu, z kterého se později (v roce 1936) stalo gymnázium Františka Palackého. Mezi roky 1903 a 1948 fungoval ve Valašském Meziříčí také soukromý ústav pro vzdělání učitelek. Další dívčí školou bylo také gymnázium, které bylo původně známo pod názvem Dívčí akademie a bylo prvním reformním gymnáziem v Rakousko-Uhersku! V roce 1922 ale bylo zrušeno a dívky začaly studovat na chlapeckém gymnáziu.
Do roku 1951 působila v Meziříčí také Státní odborná škola pro zpracování dřeva, která měla za cíl podpořit drobné živnostníky. Zajímavý osud ve 20. století potkal i ústav pro sluchově postižené děti, který byl otevřen v roce 1911. Pamatuje si válečné události, zejména zrušení vyučování kvůli mobilizaci na podzim 1938. Stal se také budovou wehrmachtu, přičemž vyučování pokračovalo jen v jedné polovině budovy. V roce 1944 se z budovy školy stal lazaret a vyučování bylo úplně přerušeno. Vyučování bylo ale přerušeno i v dalších meziříčských školách, ať už z důvodu zřízení lazaretu, nebo ubytování zákopníků.
Článek otiskl Valašský Deník 7. 9. 2020, odkaz zde.
