11. dubna jsme si připomněli výročí 75 let od bombardování Valašského Meziříčí.

Už od počátku roku 1945 postupovala fronta stále víc na západ a nenávratně zatlačovala německou armádu. V bývalém Československu se jaro 1945 neslo kromě jiného i ve znamení posledních pokusů o potrestání partyzánských skupin, které probíhaly až do posledních okamžiků války – někde víc a někde míň úspěšně. Partyzánské skupiny, které operovaly jednak na území Moravy a jednak v oblasti pohraničí, spolupracovaly se sovětskými výsadky a předávaly si důležité informace. Dalším úkolem bylo shromažďování nezbytných potřeb, jakými bylo střelivo a zbraně, léky, obvazy a další potřeby.

Na území Moravy se i občané připravovali na možné boje a to tak, že v rychlosti dokončovali betonové opevnění i bunkry. Běžní lidé si také rychle upravovali prostory ve svých sklepeních tak, aby se měli v průběhu očekávaných bojů kde schovat. Taková opatření vznikala i z důvodu spolupráce odbojových skupin s buňkami sovětské armády. Jednou z posledních akcí druhé světové války na území Moravy se stal  nálet na Valašské Meziříčí 11. dubna 1945.

Odbojové skupiny předaly informace, že se v meziříčské krásenské aleji nachází tehdy docela vzácná komodita – plné cisterny pohonných hmot – následoval nálet celkem tří letadel na Valašské Meziříčí i Krásno. Bombardéry vzlétly území Slovenska a shodily na Meziříčí a Krásno více než 50 bomb.

Bomby poničily železniční tratě vedoucí do Rožnova pod Radhoštěm a Hodslavic, vagóny i nádražní budovu (přesněji řečeno výtopnu) a budovy okresního úřadu a Lidového domu. Poškozena byla také budova krásenské školy. To ale nebylo vše, i další ulice utrpěly škody. Plně zdemolovaných bylo několik domů a desítky dalších majitelů muselo následně opravit potlučená okna, rozbité střechy a podobně. Odhadem šlo asi o stovku domů.

Bombardování ve Valašském Meziříčí mělo na svědomí i oběti na životech. Důsledkem shozených bomb kromě ztrát na majetku byla smrt dvanácti lidí. Zabit byl také německý voják a několik pracovníků železnic bylo zraněno.

Článek otiskl Valašský Deník 27.4.2020, odkaz zde.