Jde o bronzovou sekyrku z pozdní doby bronzové tzv. typ s tulejí a ouškem. Sekyrka je zdobená litým rýhováním a pochází z kultury středodunajských popelnicových polí. Jde tedy o import, protože dobové Hornolidečsko, stejně, jako celé Valašsko náleželo kultuře lužických popelnicových polí, která sice patřila do stejného civilizačního okruhu, ale výrazně se od středodunajské kultury lišila. Pravděpodobně bychom mohli tuhle situaci přirovnat k příbuznosti Čechů a Srbů, nebo jiných jihoslovanských národů. Hranice mezi těmito dvěma kulturami byla přibližně na dnešním pomezí Zlínska a Slovácka.

Největší překvapení však čekalo uvnitř sekyrky. Díky specifické poloze sekyrky i typu lokality se v tuleji zachoval kousek topůrka. Dochování organických materiálů je v našem prostředí poměrně vzácným jevem. A i když se náhodou dochová dřevěný, nebo například kožený předmět, jedná se často o artefakt ze středověkých měst, kde specifické nakládání s vodou a odpady vytvořili vhodné prostředí pro uchování a nalezení těchto předmětů. Objev fragmentu topůrka z pozdní doby bronzové je, minimálně v rámci střední Evropy, velice ojedinělým nálezem, který svou hodnotou odpovídá předmětům z anglické lokality Must Farm, jenž se dlouhodobě považuje za jedno z nejvýznamnějších nalezišť Evropy ze závěru doby bronzové.

Díky zachovanému dřevu je možné použit velice přesné datovací metody, které využívají poznatky získatelné jenom z organických materiálů. První metodou je tzv. dendrochronologie, což je vědecká metoda datování založená na analyzování letokruhů dřeva. Umožňuje určit stáří dřeva s přesností na kalendářní rok. Bohužel vzhledem na malé množství zachovaného dřeva, které navíc představuje pravděpodobně jenom opracovanou větev a ne součást kmene není tato metoda ideální. Určité omezené výsledky by mohla poskytnout variace této metody – mikrodendrochronologie.

Vědecký postup, který bude použit na nález z Horní Lidče, se jmenuje radiokarbonová metoda datování (též uhlíková nebo radiouhlíková metoda). Jde o chemicko-fyzikální techniku, která je založena na výpočtu stáří z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C v původně živých objektech. Tento postup pracuje s faktem, že uhlík je prakticky v každém živém organizmu. Konkrétně se sleduje jeho izotop 14C, který se sám pozvolně rozpadá. Změřením poměru koncentrace tohoto izotopu k stabilnímu izotopu 12C se určí poměrně přesně úmrtí organizmu (v našem případě stětí stromu), protože vyřazením ze životního koloběhu přestává organizmus přijímat uhlík. Poločas rozpadu izotopu 14C (tedy doba za kterou se jeho množství dostane na polovinu) 5730 let, tento časový úsek je považován zároveň i za určitou hranici přesnosti metody. My, díky vlastní bronzové sekyrce, datujeme nález do časového rozpětí 1350 až 800 před n. l., takže můžeme očekávat vcelku přesné údaje. O provedení analýz momentálně diskutujeme s laboratořemi v polské Poznani a maďarském Debrecínu.

Kromě určení věku topůrka se pokusíme poznat i druh dřeviny, z které bylo vyrobeno. Díky tomu pak můžeme, nahlédnout do klimatických podmínek závěru doby bronzové na našem území.