Díky osvětě mezi stavebníky i laickou veřejností se zálibou v archeologii se nám daří podchytit stále víc stavebních akcí, zachránit víc náhodných nálezů, a tak budovat neustále podrobnější archeologický obraz našeho regionu.
Zajímavý výzkum proběhl v kostele Krista Dobrého Pastýře v obci Loučka, kde jsme kopali zjišťovací sondu v západní části lodi. Zde byla doložena masivní vrstva navážky, která obsahovala poměrně početný keramický soubor z raného novověku, ale i vrcholného středověku. Pravděpodobně jde o vyrovnávku terénu před přestavbou zámecké kaple na dnešní kostel. Po r. 1769 tuto přestavbu nařídil hrabě Leopold z Lamberka. Starší keramika pochází pravděpodobně z vyrovnávky, která proběhla před stavbou zámečku v zřejmě v 60. letech 17. století.
Při stavebních úpravách historického domu na valašsko-meziříčském náměstí pro potřeby kavárny Tukan, byl rekonstruován původní dřevěný strop. Ve stavebním zásypu, kterým byly vyplněny jednotlivé bloky, byly nalezeny i fragmenty keramiky a útržky mechů. Díky záznamu o velkém požáru města je možné tento malý soubor datovat velice přesně, a to do roku 1607 nebo těsně po něm. Mechy, které sloužily k vyplnění mezer, jsou již zkoumány odborníkem – bryologem, který určí jejich druhovou skladbu, čímž získáme informace o klimatu na Valašsku na začátku 17. století.
Na rekonstrukci kostela sv. Trojice ve Valašském Meziříčí se podílí i archeologie. V roce 2018 jsme dokumentovali základy kostela a také vyvezenou suť. Bohužel kromě několika fragmentů novověké keramiky neobsahoval stavební odpad žádné hodnotnější nálezy. Zajímavějším počinem bylo odkrývání základového dřevěného soklu, na kterém stojí samotná dřevěná konstrukce. Sokl nebyl vůbec kladen po celém obvodu stavby, ale jenom v místech předpokládaného největšího zatížení a to jenom ve velice úsporné velikosti. Doloženy byly dva typy soklů – první tvořily jenom nasucho kladené kameny, druhý už měl kameny provázané maltou. Otázkou zůstane, jestli jde o dvě stavební fáze nebo jenom „nevyšla malta“.
V terénu pokračoval také náš projekt „Lesní sklárny na Valašsku“, v rámci kterého jsme se tento rok rozhodli pro opakovaný průzkum lokality Horní Rozpité v katastru obce Dolní Bečva. Během povrchové prospekce jsme podrobněji dokumentovali terén a získali nové nálezy. Taktéž jsme položili několik drobných zjišťovacích sond na centrální plošině. Zde doloženou archeologickou situaci můžeme interpretovat jako pozůstatky sklářské pece, teoreticky jako část topného kanálu, který byl položen v jílovém lůžku, přičemž jednotlivé kameny byly spájeny rovněž jílem. Výrazné propálení a silná vrstva jemného popelu dokládají dlouhodobou práci s ohněm vysoké teploty.
Z nálezů získaných od našich spolupracovníků musíme zmínit zejména bronzovou sekyrku ze závěru doby bronzové pocházející z Horní Lidče, ve které se dochoval fragment dřevěného topůrka. Vzhledem na minimální šanci zachovávání pravěkého dřeva mimo vodní prostředí jde o unikátní nález. Dále můžeme zmínit dvě obdobné bronzové sekyrky z Kelče a Branek (s kelečskou sekyrkou byl nalezen i úlomek bronzové jehlice), nebo kamenné nástroje z Komárovic, Kelče, či Babic.
Získaná fakta a artefakty jsou nebo budou podrobeny odbornému zkoumání v blízkých zimních měsících, kdy archeologická činnost v terénu utichá a naopak se rozvíjí aktivita muzeálního a badatelského charakteru.