Výr velký je naše největší sova, která je v České republice ohroženým a zvláště chráněným druhem. Dosahuje hmotnosti dvou až tří kilogramů a rozpětí křídel až 180 centimetrů. Jeho potravou jsou nejčastěji ježci, drobní hlodavci, ale i jiní ptáci. Hnízdí na zemi pod vyvrácenými pařezy stromů, na skalních římsách, občas v opuštěných hnízdech dravců v korunách stromů.

Od počátku jara jsem pravidelně sledovala samici, která zahnízdila ve skalní stěně jednoho ze zatopených lomů na Hranicku. Místo k hnízdění ale nebylo příliš ideální. Malá skalní plošinka, na které samice vyvedla dvě mláďata, byla na jedné straně pro predátory zcela nepřístupná, ale na straně druhé čněla nad souvislou vodní plochou. Vzhledem k tomu, že se mláďata ve věku pěti až šesti týdnů začínají toulat po okolí a na hnízdo se vrací až na sklonku dne, hrozilo nebezpečí, že některé z nich přepadne přes okraj skalní římsy přímo do vody. Jakékoliv technické zabezpečení hnízda v této skalní stěně bohužel nebylo možné. Dne 10. května, kdy jsem hnízdo znovu kontrolovala, jedno mládě chybělo. S obavami jsem dalekohledem prohledávala vodní hladinu pod římsou a očekávala to nejhorší. Jaké bylo mé překvapení, když jsem je objevila přitisklé k úpatí skály asi 20 cm od vody. Žije? Ano! Pokud by tomu tak nebylo, mělo by hlavu schoulenou pod křídlo. Tohle mládě pozorovalo, co se v lomu děje. Bylo zřejmé, že v tomto místě je samice nakrmit nedokáže. Velkou radost vystřídala otázka. Jak se k němu dostat?

Tři kamarádi z Kopřivnice se rozhodli, že v neděli vyrazí do přírody a jako cíl své cesty zvolili právě tento lom. Nebe bez jediného mráčku, teplota přes 20°C, vůně pečeného masa a praskající dřevo na ohni. Co víc si přát?  Otázka koupání zůstává otevřená. Teplota vody je i během parného léta velmi nízká a dnes je 10. května. Pohodu naruší blížící se postava. „Co byste potřebovala?“ Zděšení v očích. „To myslí vážně? Máme přeplavat celý lom a přivézt nějakého ptáka?“ Nevěřícně zírají jeden na druhého. Po chvíli je ale situace začíná zajímat. „Opravdu bez pomoci uhyne? Není to nezákonné? Proč se nepostará samice? A nenapadne nás?“ Chvíle rozhodnutí. „Už jsme zachraňovali kotě, ale výra ještě ne.“ A už nafukují svá plovací kola a s cvakáním zubů se noří do ledové vody. Během několika minut se celí promrzlí vrací zpět na břeh a z osušky vybalují vyhladovělé, ale suché a nezraněné mládě.

Tento příběh má šťastný konec. Malý výr byl převezen do záchranného centra v Hošťálkové, kde se mu dle slov MVDr. Křupalové daří dobře. Děkuji těmto mladíkům (omlouvám se, jejich jména jsem si zapomněla zapsat) za velkou ochotu a pomoc. Doufám, že tuto „bláznivou“ akci přečkali ve zdraví a budou na ni vzpomínat s úsměvem na tváři.