Řadu historicky cenných nálezů z období středověku přinesl předstihový archeologický výzkum, který provedl na přelomu září a října ve městě Kelč tým archeologa Muzea regionu Valašsko Samuela Španihela. Kromě fragmentů středověké keramiky a kosterních ostatků objevil i drobný kovový slitek s obsahem stříbra, část přešívaného koženého opasku hanzovního původu a stříbrnou minci uherského krále Matyáše Korvína z roku 1461. Výzkum této výjimečné lokality bude v mnohonásobně větším měřítku pokračovat i v roce 2020.

Město Kelč představuje unikátní středověký urbanistický celek, jenž svým významem přesahuje daleko za hranice regionu Valašsko-Kelečsko. Na rozdíl od pravěku a rané doby dějinné, však byla jeho středověká historie známá zatím jen z písemných pramenů. To ale změnily výsledky takzvaného předstihového archeologického výzkumu, který byl nařízen na prostranství mezi hasičským domem, náměstím a kostelem sv. Kateřiny kvůli chystané stavbě prodejny potravin.

Průzkum prostoru s předpokládanou vysokou historickou hodnotou provedli odborníci Muzea regionu Valašsko, které má v okrese Vsetín zákonné pověření vykonávat archeologické výzkumy. Vytyčeny byly dvě sondy o rozměrech zhruba 8 x 1,5 m, vzdálené od sebe asi 25 m. Po odstranění nejmladších vodorovných vrstev bylo odkryto mohutné, raně novověké souvrství obsahující velký počet fragmentární keramiky a několik zvířecích i lidských kostí. Ve spodní části se začalo projevovat nevýrazné prohloubení. Pod touto vrstvou leželo druhé šedočerné až černé souvrství, které vyplňovalo výraznou proláklinu orientovanou západovýchodním směrem (zbarvení půdy tmavlo s narůstající hloubkou) a to až na rostlé podloží. Tato vrstva obsahovala kolekci středověké keramiky, zvířecí kosti, zbytky dřevěných konstrukcí (kůly, desky, pruty), drobný kovový slitek s obsahem stříbra, část přešívaného koženého opasku hanzovního původu (Hanza byla středověkým obchodním spolkem operujícím v Severním a Baltském moři) a stříbrnou minci uherského krále Matyáše Korvína z roku 1461. Tuto stratigrafickou jednotku je možné datovat do vrcholného až pozdního středověku. V sondě B byla navíc pod touto černou vrstvou nalezena hruškovitá jáma vyhloubena do podloží, která se pojí ještě s pravěkým osídlením kelečského pahorku.

S ohledem na celkovou situaci je možné nález interpretovat jako opevnění města, sestávající z příkopu s dřevěnou konstrukcí (pravděpodobně palisádou, nebo zemním dílem). Jediná písemná zmínka o opevnění Kelče přitom pochází z roku 1389. Olomoucký biskup Mikuláš z Riesenburka v ní slibuje převést právo odúmrti (převod pozůstalosti po zemřelém v případě, že neměl mužského dědice) na měšťany, za podmínky že vybudují opevnění na své náklady. Dosud však nebyla existence fortifikace známa, protože historické prameny dále o této události nemluví.