Zbrašovské aragonitové jeskyně již tři desetiletí poskytují jedinečnou a působivou přírodní kulisu pro vystavení uměleckých děl. Netradiční galerijní prostor umožňuje vystavujícímu umělci vsadit svá díla do unikátního krasového útvaru a rozehrát tak dialog mezi ním a jeho artefakty, umocněný podmanivou hrou světel, stínů i temnoty. Scénické nasvícení dotváří plasticitu objektů i jejich výraz a vnáší do instalace přízračnou, iluzorní atmosféru. Estetické kvality a potenciál prostředí představuje pro umělce přitažlivou výzvu a možnost zde vystavovat považují za prestižní záležitost. Předností této galerie je i vysoká návštěvnost jeskyní v době sezóny a příležitost nabídnout návštěvníkovi nečekané setkání s uměním, a to v naprosto ozvláštňujícím kontextu. Mnozí z nich si sebou jistě odnesou nezapomenutelný vizuální i umělecký zážitek.

Kouzlu zdejších aragonitových jeskyní podlehl i akademický sochař Pavel Drda, který žije a tvoří v malé obci Bystřička u Valašského Meziříčí. V loňském roce oslavil šedesátiny a má za sebou téměř čtyřicet let tvůrčí práce. Absolvoval obor výtvarného zpracování keramiky na bechyňské SPŠ keramické a ateliér užitého sochařství na VŠUP v Praze. Po studiích se vrátil domů – na Valašsko, kde se soustředil na sochařskou figurální a figurativní tvorbu. K jeho preferovaným materiálům patří zejména keramická hlína, ale i bronz. Výjimečně pracuje rovněž s přírodním a umělým kamenem, dřevem či sklem; popř. materiály vzájemně kombinuje. Např. se v jeho díle setkáme s jedinečným – esteticky i významově šťastným spojením kameniny a skla. Celkem vytvořil přes třicet realizací do architektury či exteriéru jako jsou městská prostranství, soukromé zahrady apod. Těžištěm jeho tvorby je ovšem komorní plastika a reliéf.

Sochař Pavel Drda je figuralistou: hlavním námětem jeho díla je figura, kterou symbolicky vyjadřuje sdělované obsahy. Jeho tvůrčí metoda je převážně intuitivní; nepoužívá skici a modely jako předlohy, neboť se přes prvotní ideu nechává „vést“ materiálem i samotným procesem tvorby.

Probíhající výstavu nazval podle jedné z vystavených plastik – Balanc. A jako mnohé další z jeho tvorby vychází její téma z Pavlových životních zkušeností, bytostných pocitů a poznání. Jeho tvorba je humanistická, vypovídá o člověku, jeho údělu i touze nalézt v životě lásku, harmonii a překročit své limity. Pavlovy figury nesou své břímě, balancují, vzpínají se k nebesům. Jsou zemité, ale s hlavou v oblacích. S jedním křídlem jako by napůl lidé – napůl andělé. Autor tak postihuje lidskou křehkost i sílu, víru i pochybnosti, naděje i zklamání… Slabiny a stinné stránky člověka dokáže ovšem ve svém díle přetavit s humorem a nadsázkou.

Nejnovějším dílem prezentovaným na výstavě je alegorická plastika Jitro, ženský akt vztahující své ruce vstříc slunci, novému dni, nadějným počátkům… Lze jen doufat, že s obdobným pozitivním naladěním budou z této výstavy vycházet z příšeří jeskynní na světlo i její návštěvníci. Obohaceni tak díky tvorbě akademického sochaře Pavla Drdy o jeho poselství provoněné člověčinou...

(Z úvodního slova ze zahájení výstavy, 2. 7. 2019)