Výsledky dlouholetého výzkumu historických sušáren ovoce a tradice sušení ovoce Muzeum regionu Valašsko vtělilo do výjimečné autorské výstavy, která odstartuje v úterý 14. září na zámku Vsetín. Součástí budou i doprovodné akce a programy. 

Plody ovocných stromů tvoří od pravěkých dob nedílnou součást lidského jídelníčku. Jejich sezonní využití, odvislé od krátké doby čerstvosti, resp. konzumní zralosti, bývalo však až do rozvoje konzervárenského průmyslu hlavním limitujícím faktorem využití. Jako nejefektivnější varianta dlouhodobého skladování ovoce se proto až do 20. století užívalo jeho sušení.

V minulosti nacházelo sušení ovoce široké uplatnění i na Valašsku. Zdejší produkce sušeného ovoce dokonce nabyla koncem 19. století takového rozsahu, že odbyt nacházela i za hranicemi regionu a její prodej byl vítaným přivýdělkem. Časy, kdy se většina úrody ovocných stromů proměnila v ovocnou pálenku a které učinily z Valašska synonymum pro kraj slivovice, tehdy měly teprve přijít.

V 1. polovině 20. století z mnoha příčin obliba sušení ovoce začala razantně slábnout, nikdy však nevymizela úplně. Stejně tak z krajiny nezmizely tradiční a ve své podstatě archaické sušárny. Do jednadvacátého století jich nebývalé množství přežilo i na Horním Vsacku. Jednotným rysem zdejších vsí byl obrovský konzervatismus, který vytvářel optimální klima pro dlouhodobé udržování tradic v oblasti společenské i hospodářské. Vše, co přicházelo zvnějšku, vzbuzovalo nedůvěru a ostražitost, jakákoliv novota narušovala dosavadní systém. Zemědělci sice i zde měli na sklonku 19. století možnost začít využívat moderních, průmyslově vyráběných sušiček, stejně jako hospodyňky začínaly experimentovat s jinými způsoby uchování ovoce, ale obzvláště na pasekách zůstávaly tyto novinky dlouho stranou zájmu a i ke konzervování ovoce sušením se dál užívalo staletím ověřeného postupu a jednoduchých dřevěných sušáren.

Tradiční dřevěné hornovsacké sušárny ovoce i ve své z dnešního pohledu velmi archaické podobě došly svého maxima nutného k dosažení základní konkurenceschopnosti na trhu. Díky konzervatismu zdejšího prostředí se však dále nevyvíjely a jsou tak mimořádným dědictvím zemědělské krajiny končícího 19. století a zároveň svědkem sušárenské tradice ve své vrcholné podobě, která se zde už dál nerozvíjela, neboť obchod se sušeným ovocem začal upadat a zpracování ovoce opanovala počátkem 20. století výroba ovocných destilátů.

Výstava je výjimečná celou řadou interaktivních prvků, které ji činí atraktivní nejen pro úzkou skupinu zájemců o tento specifický fenomén, ale všechny návštěvníky bez ohledu na věk.

Výstavu finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.