Nábytek z ohýbaného dřeva se začal na Moravě vyrábět po polovině 19. století. Ke vzniku nového průmyslového odvětví přispěly příhodné místní podmínky – bohatství bukového dřeva v lesích i dostatek levné nekvalifikované pracovní síly.

První továrny na velkosériovou výrobu tohoto specifického druhu nábytku byly zakládány rakouskou firmou Bratři Thonetové (Gebrüder Thonet), a to v Koryčanech (1856), Bystřici pod Hostýnem (1860), Halenkově (1868) a ve Vsetíně (1872). Od přelomu 60. a 70. let 19. století konkurovali Thonetům v produkci ohýbaného nábytku Kohnové – s továrnami ve Vsetíně (1870), Českém Těšíně (1871) a Holešově (1890) – a následně i další výrobci. Zásluhou pokračovatelů – národního, později státního podniku TON a po něm i stejnojmenné akciové společnosti v Bystřici pod Hostýnem – se na východní Moravě zhotovuje ohýbaný nábytek přes 160 let.

Kde a jak dlouho se nábytek z ohýbaného dřeva vyráběl ve Vsetíně?

Zpočátku obě konkurenční firmy – Gebrüder Thonet a Jacob & Josef Kohn – provozovaly svou činnost v jednom areálu, a to v panském dvoře na pravém břehu Bečvy. Poté, co v roce 1873 Kohnové přesunuli výrobu ke své sirkárně na levý břeh řeky (na Trávníky), byly továrny situovány téměř na protilehlých březích Bečvy. Obě výrobny byly postupně rozšiřovány a modernizovány. Pro své pracovníky dali majitelé v blízkosti továren zbudovat obytné domy – dělnické kolonie.

V areálu Kohnovy továrny stávaly víceposchoďové objekty, mezi nimiž dominovala budova v historizujícím stylu z roku 1903 (s ohýbárnou, rašplovnou a pětipatrovou vodárenskou věží) – první výšková stavba, která se dobře vyjímala v panoramatu Dolního města Vsetína.

Po fúzi obou firem se ve 20. letech 20. století výroba nábytku pod hlavičkou Thonet-Mundus soustředila do bývalé Kohnovy továrny, které se od té doby přezdívalo „Thonetka“. Výroba v ní byla ukončena v roce 1932. Část objektů byla nadále využívána k jiným účelům (např. tu bylo zřízeno pověstné Divadlo „Z“). Postupná demolice areálu trvala do roku 1969 a tovární budovy Kohnů na levém břehu Bečvy tak během novodobé výstavby zcela zanikly. Pozůstatky po továrně Thonetů jsou ovšem v industriální zóně na pravém břehu řeky stále ještě patrné. 

Kdo v továrnách na nábytek z ohýbaného dřeva pracoval?

Tovární výroba nábytku z ohýbaného dřeva byla založena na využití levné nekvalifikované pracovní síly (včetně žen a dětí do 14 let). V obou vsetínských továrnách před 1. světovou válkou pracovalo téměř 2 000 pracovníků (necelých 700 u Thonetů a 1 300 u Kohnů) a jejich věkový průměr byl nízký (vesměs pod 40 let). Pro továrny byl typický vysoký podíl sezónních dělníků (skoro 50 %), neboť výrobny fungovaly na celý provoz jen v zimě. Rozšířené bylo provozování přidružené podomácké výroby, na níž se podílely celé rodiny.

Nízké mzdy a propouštění v době hospodářské krize vedly zejména v 90. letech 19. století k nepokojům a stávkám. Pracovní doba v továrně trvala včetně přestávek 12 hodin a při větším pracovním vytížení až 14 hodin, popř. byl zaváděn i dvousměnný provoz.

Dlouhá pracovní doba a rizikové prostředí měly za následek vysoký počet pracovních úrazů (popáleniny, řezné rány) a dílny plné dřevitého prachu jistě neblaze přispěly k tehdejšímu četnému výskytu souchotin.

Bídnou sociální situaci zaměstnanců (nízké platy, dlouhá pracovní doba, vysoké riziko pracovních úrazů, nevyhovující pracovní a hygienické podmínky) se pokusil zlepšit Julius Klein – ředitel Kohnovy továrny ve Vsetíně (od roku 1885 až do 1. světové války). Založil např. spolek „Marienlade“ na podporu invalidních dělníků a podnítil zřízení dělnické zaopatřovací pokladny. Zasloužil se i o rozšíření vánočního stromku na Valašsku, neboť ho každoročně nechával vztyčovat v tovární hale, kde pod ním bývaly obdarovávány ovocem, šatstvem a cukrovinkami děti dělníků.

Výroba nábytku z ohýbaného dřeva byla spojena s rizikem požáru, což přimělo majitele obou firem k založení vlastních továrních hasičských sborů. Roku 1877 vznikl požární spolek u Kohnovy továrny a od roku 1881 měla ve Vsetíně tovární hasičský sbor i firma Gebrüder Thonet.  

Kdo továrny založil, vlastnil a provozoval?

Thonetové

Zakladatelem slavné rodinné firmy na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva byl německý truhlářský mistr Michael Thonet (1796–1871), který pocházel z Boppardu nad Rýnem. Ve 40. letech 19. století se s rodinou přestěhoval do Vídně, kde získali Thoneti rakouské státní občanství (1856) a zemské oprávnění k výrobě ohýbaného nábytku (1857), díky němuž přesunuli výrobu ze sídelního města nejprve na Moravu a Slovensko. Všech pět synů pokračovalo v otcově díle: Franz, Michael, August, Joseph a Jacob.

Majiteli vsetínského panství se Thoneti stali roku 1891 a na zdejším zámku sídlili příslušníci 3. a 4. generace (do roku 1938). Nejdéle v něm žil „starý pán“ Theodor Thonet (1864–1932), syn Augusta. Na dřevařské škole ve Valašském Meziříčí absolvoval v roce 1881 oddělení truhlářství a poté ve studiu pokračoval ve Vídni. Vedl vsetínskou továrnu, byl poslancem Moravského zemského sněmu, zastával funkci městského radního a za zásluhy mu bylo uděleno čestné občanství města Vsetína (1906). 

Kohnové

Židovská podnikatelská rodina Kohnů pocházela z Veselí nad Moravou, odkud přišel do Vsetína před rokem 1814 Jakub Kohn (1792–1866). Sňatkem s Alžbětou Donathovou vyženil koželužnu a podnikal v textilním i dřevařském odvětví. Roku 1850 založil s nejstarším synem Josefem (1814–1884) firmu Jacob & Josef Kohn a provozovali parní pilu a sirkárnu. Po smrti otce přizval Josef do podniku své syny Karla, Julia a Felixe a rozjeli výrobu nábytku z ohýbaného nábytku. Založili i sirkárnu v Opavě a ve Vsetíně sklářskou huť, kterou záhy odprodali spřízněným Reichům (1871).

Vůdčí osobností firmy se po smrti otce stal Felix (1849–1906), který se mimo jiné zasloužil spolu s Juliem o rozvoj vsetínské továrny a stanul nakonec i v čele akciové společnosti ve Vídni (od 1901). Nadějí firmy byl jeho nejstarší syn Felix (1881–1910), ale po jeho náhlém skonu se vedení podniku ujal Julius (1845–1937) a jako poslední ze zakladatelské rodiny Kohnů z ní vystoupil roku 1917. 

 

Pozn.: Pokud není uvedeno jinak, pochází obrazová příloha z fotoarchivu Muzea regionu Valašsko a z muzejní dokumentace výroby nábytku z ohýbaného dřeva.