Počasí nás v posledních letech neustále překvapuje. Mnohdy negativně. Ani nedávno skončená zima nebyla v tomto ohledu výjimkou. Jednalo se totiž o velmi teplou zimu, bez pořádných mrazů a také takřka beze sněhu, což není dobré pro přírodu. Za celé zimní období klesla teplota vzduchu na Vsetíně nejvíc jen k -8,7 °C, a to je rekord! Od roku 1957, kdy byla meteorologická stanice ČHMÚ přemístěna do areálu hvězdárny, byla každou zimu naměřena nižší minimální teplota než letos.

Nástup zimy oddálilo teplé počasí, které nad střední Evropou panovalo v říjnu a listopadu, a tak jsme se prvního slabšího sněžení na Vsetínsku dočkali až ráno 30. listopadu. Sníh však ihned roztál. A podobně tomu pak bylo se sněžením po celou zimu. Pokud nějaký sníh napadl, za několik hodin zmizel. Nanejvýš se udržel pár dnů.

V prosinci díky vyšším teplotám sněžilo minimálně, o to víc pršelo. Obzvláště před Vánocemi. Celkem tady v posledním měsíci roku spadlo 83,3 mm srážek, což odpovídalo 140 % dlouhodobého průměru.

Přelom prosince a ledna se stal nejchladnějším obdobím celé zimy. Nejprve 27. a 28. prosince napadly tři centimetry čerstvého sněhu a potom začalo po několik dnů více mrznout. Ráno 2. ledna klesla teplota vzduchu na již zmiňovaných -8,7 °C. Ve zbytku měsíce se však teploty držely kolem nuly, a tak místo sněhových vloček na nás častokrát padaly kapičky deště. A i těch nebylo mnoho. Celkový lednový úhrn srážek 21,4 mm nedosáhl ani poloviny obvyklého množství.

Také v únoru bylo díky zvýšeným teplotám, které občas odpovídaly spíše jaru než zimě, srážek ve formě sněhu poskrovnu. Hlavně na začátku měsíce jsme si mnohem víc „užívali“ deště, když od 1. do 4. února napršelo 46 mm. Nakonec tu v únoru spadlo 91,1 mm srážek, což se rovnalo 184 % dlouhodobého průměru.

Ve dnech 10. a 11. února prošel přes Česko orkán Sabine. Vítr o síle vichřice způsobil na mnoha místech země velké materiální škody (stržené střechy domů, polámané či vyvrácené stromy apod.). Vsetín se naštěstí rozkládá v údolích a částečně je chráněn okolními kopci, a proto u nás vítr dosáhl v maximálním nárazu rychlosti jen 16,9 m/s, tedy 61 km/h. Pro zajímavost: na Beaufortově stupnici rychlosti větru se jedná o 7. stupeň z dvanácti, tzv. prudký vítr.

Všechny zimní měsíce byly teplotně výrazně nadprůměrné. Prosincová průměrná teplota 2,4 °C překonala dlouhodobý průměr o 3,3 °C. V lednu s průměrem 0,1 °C bylo tepleji o 2,4 °C a v únoru s průměrem 3,7 °C dokonce o 4,6 °C. Letošní únor se tak stal čtvrtým nejteplejším únorem za dobu měření na zdejší meteorologické stanici.

Když už se zima blížila ke svému konci, vypadalo to, že maximální výška sněhové pokrývky zůstane na pouhých třech centimetrech naměřených v závěru prosince a poté i 19. ledna. Tento údaj by byl v historii vsetínské meteostanice naprosto unikátní. Ráno 28. února ale při jediném pořádném chumelení za celou zimu napadlo 14 centimetrů sněhu. Dlouho jsme si jej však neužili, neboť během dvou dnů roztál.

O tom, jak mizerné byly sněhové podmínky, svědčí i skutečnost, že teprve potřetí od roku 1957 se nemusela za celou zimu ani jednou měřit tzv. vodní hodnota sněhu. Ta udává množství vody, jež je obsažena ve sněhové pokrývce. Pro hydrology bývá vodní hodnota důležitá třeba při rychlém tání velkého množství sněhu, což by mohlo způsobit zvednutí hladin vodních toků. Letos ale nebylo co měřit!

Po velkou část března už ráz počasí na Valašsku odpovídal začínajícímu jaru, avšak na přelomu března a dubna se k nám zima ještě naposledy vrátila. Ranní teploty po několik dní klesaly pod -7 °C a ve vzduchu dokonce občas poletovaly sněhové vločky. Toto ochlazení ale nemělo dlouhého trvání. V dalších dnech jej vystřídalo krásné slunečné počasí s denními teplotami přesahujícími 15 °C, které jako by bylo stvořené na „dobití baterek“ po zimě.