Víte, kdo byl za první republiky autorem světoznámého loga Baťova koncernu? Jak se dočítáme v dobovém tisku, už v roce 1939 to věděl málokdo. Ale zásluhou knížky pro mládež O Janíčkovi malérečkovi, vydané v roce 1960, by mělo být dnes již takřka všeobecně známo, že značku firmy navrhl „nejrázovitější výtvarník Valašska“, malíř a grafik Jan Kobzáň (1901–1959). Nicméně není tomu tak a je vhodné si tuto skutečnost připomenout. Obzvláště v letošním roce, kdy slavíme 120. výročí od narození tohoto význačného liptálského rodáka a kdy při této příležitosti byla znovu vydána jeho legendární kniha, umělcova prvotina O zbojníkoch a o pokladoch.

O Janu Kobzáňovi

Tvůrce Baťovy značky pocházel z velmi chudobných poměrů, což mělo zásadní vliv na jeho silně vyvinuté sociální cítění promítající se i do autorovy tvorby. S oblibou zobrazoval boj Valachů za sociální spravedlnost a náboženskou svobodu, a to v rozpětí od výjevů se zbojníky a portáši až po díla inspirovaná husitstvím a rebeliemi poddaných. Pro volbu motivů i svou rebelskou náturu tak bývá právem označován za Janíčka-zbojníčka.

Od svých patnácti let pracoval coby dřevařský dělník na Baťově pile ve Zlíně, ale jeho výtvarný talent nezůstal naštěstí nepovšimnut. Díky podpoře svého mecenáše, tehdejšího předního československého podnikatele Tomáše Bati, odešel v roce 1918 studovat na pražskou Umělecko-průmyslovou školu a poté navštěvoval i grafickou speciálku Maxe Švabinského na tamější akademii (do 1926). Svou výtvarnou dráhu začínal samozřejmě jako reklamní pracovník u firmy Baťa, ale Kobzáňova dobrodružná a zvídavá povaha mu nedovolily usadit se. Podnikal četné studijní cesty po východní, jižní i severní Evropě, a to zejména po Balkáně, přičemž se zajímal o místní lidovou kulturu a pátral po kořenech zbojnictví a salašnické kultury. Roku 1936 se usadil na Soláni, kde také nečekaně zemřel v pouhých 58 letech (1959).

O vzniku značky

Okolnosti vzniku známého loga jsou poněkud zkresleny uměleckou fikcí spisovatele Oldřicha Šuleře (1924‒ 2015), který v beletristickém životopisu O Janíčkovi malérečkovi (1960) uvádí tuto historku: firma Baťa vypsala soutěž na svou značku, Kobzáň coby student malířství v ní během prázdninové praxe ve zlínském Baťově propagačním oddělení překvapivě uspěl a vyhrál první cenu. Radost z úspěchu zkalila mladému tvůrci údajně závist staršího kolegy, nevyplacený honorář za práci i povýšené jednání samotného továrníka.

A jak to bylo doopravdy? Kolem roku 1957 Jan Kobzáň v jednom z nedatovaných dopisů spisovateli objasňuje, že značku firmy dělal v ateliéru svého učitele, předního české typografa V. H. Brunnera na pražské uměleckoprůmyslové škole (otištěn v publikaci Nech sa buček zelená). Jednalo se tedy o školní práci, kterou Kobzáň vytvořil v době mezi lety 1919 (příchod Brunnera do školy) až 1922, kdy se značka objevuje na záhlaví týdeníku Sdělení zaměstnanců firmy T. a A. Baťa.

A co se týče vztahu Kobzáně k Tomáši Baťovi, je třeba zdůraznit, že si ho velmi vážil pro jeho charakter i schopnosti a že navzdory soudobým interpretacím podmíněným komunistickou ideologií ve svých dopisech z konce padesátých let vybízel Šuleře k citlivému, pietnímu podání Baťova literárního obrazu…

Článek zveřejnil Valašský deník 3. 9. 2021, odkaz zde.