Adventní období je spojeno s mnoha zvyky o speciálních svátcích, které nám krátí čekání na Vánoce. Jedním z nich je i den sv. Lucie.

Tato italská křesťanská mučednice se rozhodla pro panenství a odmítala všechny nápadníky. Když o ni projevil zájem jeden vysoce postavený pohan, vyloupla si oči, aby se mu zošklivila. Zázrakem se jí objevily oči ještě krásnější, než předtím. Proto se stala také patronkou zraku. Snoubenec se jí chtěl pomstít a odvést do nevěstince. Ale stal se další zázrak, a světice se nepohnula z místa ani stádem volů. Nevěděli si rady ani mágové. Zemřela roku 304, a to 13. 12., kdy se připomíná i její památka.

Jako patronka světla – její jméno je odvozené z latinského slova „lux“ (světlo) – je oblíbena hlavně ve Švédsku, kdy se slaví „Svátek světel“. V ranních hodinách chodí průvod Lucií, které zpívají koledy, a kde jde v čele průvodu „velká Lucie“ v bílém oděvu s korunou se svícemi na hlavě. Ostatní Lucky jsou oděné podobně a mají v ruce svíčku. Lucie nabízejí přítomným sladké kynuté pečivo a perníčky.

V našich končinách ji máme spojenou hlavně s pranostikou „Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá“. To ale nastává až 21. prosince o zimním slunovratu. Svátek se totiž posunul změnou juliánského kalendáře na gregoriánský.

Svatá Lucie našla své místo i ve Valašské lidové tradici. Byla patronkou přadlen a považována za ochranitelku proti čarodějnictví. Možná právě proto, že odolala i mágům. Od jejího svátku až do Božího narození dávaly hospodyně kravám kousek těsta smíchaného s bylinkami, aby je ochránily před mocí zlých sil. Taktéž mládenci mohli pomocí výroby Luciina stolečku odhalit čarodějnice z vesnice.

Dodnes se ještě na některých vesnicích dochoval zvyk obchůzky Lucek v předvečer tohoto svátku. Tajemné bytosti mají pomoučené tváře, jsou zahalené do bílého pláště a obchází potichu všechny domy ve vesnici. Na nikoho nepromluví a husím křídlem oprašují nábytek, rohy místností či přítomné lidi, a vymetají tak zlé duchy, nemoci a vše zlé. Lucky také kontrolovaly, zda nějaká hospodyně ještě nepřede, nebo nedře peří. Lucky nepořádné hospodyňky káraly.

Taková obchůzka Lucek je oblíbeným motivem i rožnovské výtvarnice Ludmily Vaškové (*1959). Na představované malbě ze sbírek Muzea regionu Valašsko můžeme vidět pět rozverných postav, jež se tajemně vznáší na noční scenérii s úplňkem měsíce. Luce, jak se jim na Valašsku říkalo, mají přes hlavy přehozené bílé plachty a na nose mají veliký čapí zobák, oblíben však hlavně na Českobudějovicku. V levé horní části je dominantní Lucka s husím křídlem a její protějšek tvoří postava právě s Luciiným stolečkem na odhalení čarodějnic. Maškara dole vpravo drží kalíšek, možná jako odkaz na valašské obchůzky, které se neobejdou bez výslužky v podobě slivovice. Pozorovatele zaujme také virtuozita provedení grimas a šibalské oči postav. Vše je dekorováno jemným koloritem a popraskanou strukturou, typickou pro tvorbu paní Vaškové.

Zvyky spojené se sv. Lucií jsou plné magie a mystičnosti, byla by proto škoda, kdyby se na ně zapomnělo a úplně se vytratily.