V rámci dokumentace výročního zvykoslovného cyklu na Valašsku jsme se v sobotu 7. prosince 2019 vydali do Valašské Polanky s cílem zachytit tamější mikulášskou obchůzku. Výzkum tohoto zvyku byl v obci vsetínskými muzejníky prováděn v letech 1968, 1984, 1992–1993.

Mikulášská obchůzka ve Valašské Polance má dlouhou tradici. Tamější kronikáři ji datují minimálně před 1. světovou válku.

Termín obchůzek je soustředěn nikoli na předvečer dne svatého Mikuláše, jak je tomu v obcích mimo Hornolidečsko, nýbrž na víkend nejbližší svátku tohoto světce. Aby byly masky schopny navštívit všechna obydlí v rozlehlé vesnici, bývají zde obchůzky rozděleny do dvou dní – letos to byla sobota a neděle 7. a 8. prosince. Na obchůzku vyráží brzy ráno, okolo 7. hodiny, a končí k večeru. V sobotu se navíc rozdělí na dvě skupiny.

Mikulášská skupina se ve Valašské Polance skládá z 5 základních postav, které za sledované období prošly jen nepatrnými změnami. Jejich nejvýraznějším rysem jsou ručně vyráběné a hrůzu nahánějící obličejové masky. Většina postav si uchovala i prastarý magický prvek, kterým je ježovina, jíž píchají přítomné.

Postavy mikulášské obchůzky ve Valašské Polance jsou:

  • Svatý (jak se tady říká Mikuláši): oblečen v ornátu, na hlavě biskupskou čepici, nosí dřevěnou berlu a koš s pamlsky, které rozdává po rodinách.
  • Čert: oblečen do ovčích kožichů, s děsivou obličejovou maskou, rohy (obvykle kozími), opásán bývá řadou kovových zvonců, v ruce má dřevěné vidle. Charakteristickým znakem zdejších čertů je červená suknice, která má symbolizovat pekelný oheň. V poslední době si někteří mladší obchůzkáři vytváří masky čertů podobné mediálně známým Krampusům, což je předmětem kritiky starších, kteří se snaží zachovat místní tvarosloví masek.
  • Smrtka: v minulosti bíle oděná, nověji černě s bíle zvýrazněnými kostmi, s děsivě a krvelačně vypadající obličejovou maskou. Nosí dřevěnou kosu s ručně psanými nápisy, často velmi aktuálními.
  • Anděl (Koník): má zlatou obličejovou masku, bílý oděv, vysokou červenou čepici s chocholem a mezi nohama bílého dřevěného koníka. Přestože je tu tato nazývána Andělem, nepřipomíná vzhledem ani chováním anděly obcházející ve městech nebo v obcích ve zbytku Valašska, ale spíše koníky z ostatních vesnic Hornolidečska představující vojáky na koních.
  • Žid/ Židák: muž oděný v záplatovaném kabátě a kalhotách, s kloboukem a škraboškou se zlověstným úšklebkem. Chodí o holi a nosí velký pytel, v němž má cukrovinky na doplnění pro Mikuláše, zároveň do něj vybírá výslužku. V ostatních obcích je nazýván Nosičem.

Ve skupině obchází vždy jen jeden Svatý, Anděl a Žid, Smrtek a především Čertů je více. První tři masky jsou obecní a jejich nositelé si je na obchůzku půjčují, ostatní masky se buď dědí, nebo si je jejich nositelé vytváří nově podle starých vzorů. Počet postav za sledovanou dobu výrazně narostl, v posledních letech jich bývá okolo čtyřiceti. Svědčí to o zájmu mladých mužů, kteří se za masky převlékají s úmyslem tento zvyk uchovat a zároveň se pobavit. Sami obchůzkáři si však stěžují na nezájem menších dětí, které ještě před několika lety obchůzku doprovázely a nechaly se maskami prohánět.

Pozitivní vztah obyvatel vesnice k této tradici vyjádřila v roce 1984 obecní kronikářka Ludmila Žáková: „Bez tohoto zvyku by byl život v naší dědině ochuzen o mnoho veselých chvil. Chlapcům to zabere hodně času, ale vyřádí se, užijí si legrace a celá vesnice s nimi.“ A ani po 35 letech se na tom nic nezměnilo.