V pondělí 28. října roce uplynulo na den přesně 50 let od smrti bývalého ředitele Vlastivědného ústavu Vsetín RNDr. Bohumila Peroutky, jež se upálil v atriu vsetínského zámku na protest proti praktikám tehdejšího režimu.
Peroutka byl poslední z řady lidských pochodní, lidí jejichž smrt měla příčinu v deziluzi z násilného ukončení pražského jara a nastupující normalizace. O Peroutkově smrti nebylo následně nikde referováno, měl být zapomenut a jeho čin vykládán jako jednání psychicky nemocného jedince. Naštěstí se tomu tak nestalo, po sametové revoluci se zásluhou Peroutkových přátel a kolegů jeho jméno znovu objevilo na veřejnosti. Předčasná smrt Bohumila Peroutky by měla být připomínána i nadále. Aktuální je to obzvláště v dnešní době kdy se vláda jedné strany v období normalizace relativizuje. Na tragickém vyústění Peroutkova života lze vidět, jaké následky může mít život v nesvobodě, kde si hrstka vyvolených uzurpuje právo rozhodovat o životě ostatních a jak tlak vládnoucí moci dokáže vehnat člověka do bezvýchodné situace, kterou řeší vlastní obětí.
Akce s názvem Vzpomínka na Bohumila Peroutku proběhla na vsetínském zámku v neděli 27. října. Po vlastním pietním aktu, který doprovodil pěvecký sbor Lumír, následovaly přednášky o životě a díle doktora Peroutky od Mgr. Pavla Mašláně, Mgr. Lukáše F. Peluňka a o fenoménu lidských pochodní od PhDr. Petra Blažka.
