Vánoce, období na rozhraní starého a nového roku, bývaly pro naše předky časem, kdy bylo možné nahlédnout do budoucnosti. Především do Štědrého dne a večera se koncentrovala celá řada magických praktik, pomocí nichž si lidé věštili svůj osud v dalším roce – počasí, úrodu, zdraví či manžela.

Věštění zdraví

Řada věšteb byla zaměřena na předpovídání zdraví.  K tomu sloužilo např. vánoční pečivo, kterým byl na Valašsku „štědrák“ – největší koláč, který hospodyně připravovala o Štědrém dni jako poslední. Při pečení se do něj pro každého člena rodiny zapíchala pírka. Komu se po upečení pírko ožehlo, toho čekala nemoc, komu shořelo úplně, měl do roka zemřít.

Při štědré večeři se před každého položil žhavý uhlík z kamen: komu za večeře neuhasl, ten měl být zdráv, komu zčernal, toho měla čekat smrt.

 Zdraví se věštilo i prostřednictvím jablek či ořechů. Červivé jablko nebo prázdný ořech znamenaly, že jejich majitel zemře. Totéž věštil i kříž, který se ukázal při krájení jablka, hvězda naopak slibovala dlouhý život. Smrt předznamenávala také zhaslá svíčka či potopená lodička z ořechových skořápek. Ořechovými lodičkami pouštěnými v nádobě naplněné vodou se také usuzovalo na setrvání doma či odchod: „čí loďka dále od okraje se vzdálí, ten dostane se dále do světa.“ Častým způsobem hádání osudů bylo i lití olova či vosku do vody. Podle tvaru výlitků lidé usuzovali, co je v následujícím roce čeká (věnec – svatba, kříž – smrt atd.)

Mezi méně známé prostředky věštění patřily hrníčky. Pod pět převrácených hrnků se schoval stejný počet předmětů, z nichž každý něco symbolizoval – peníz (věštil bohatství), uhel (štěstí), dřevo (cestování), chléb (zůstat doma), hlína (nemoc nebo smrt).

Věštění pro vdavekchtivé dívky

Nejvíc magických praktik bylo zaměřeno na předpovídání svatby či budoucího manžela. Proto vdavekchtivé dívky či ženy o Štědrém dni či večeru:

  • nosily náruč polínek na topení, která pak v kuchyni spočítaly: bylli jich sudý počet (tedy do páru), pak se měly provdat;
  • chodily na potok „rúbat led“: uvidělyli ve vodě nějaký obraz nebo stín, do roka měly mít svatbu;
  • házely ke dveřím botou: udeřilali špičkou do dveří, měly se vydat z domu;
  • třásly v zahradě bezovými nebo trnkovými stromy s průpovídkou: „Třasu, třasu bez, pověz ty mi pes, kde můj milý dnes“, či „Trne, trne, třasu tebe dnes, v kterú stranu můj milý je, ať zaštěkne pes!“. Odkud se pes ozval, odtud měl přijít ženich.
  • házely po kohoutovi polenem: které zazpíval, ta měla mít do roka veselku;
  • klepaly na kurník: které se ozval kohout, měla se stát nevěstou, které slepice, neměla na vdavky myslet;
  • vynášely smetí k plotům na křižovatku cest: odkud vítr zavál, odtud měl přijít ženich;
  • dávaly si smetí pod polštář: o kterém mládenci se jim té noci zdálo, ten se měl stát jejich mužem.

Způsobů, jejichž prostřednictvím chtěli naši valašští předci nahlédnout do své budoucnosti, i dalších vánočních obyčejů bylo velké množství. Udržujete-li ve Vašich rodinách také nějaké zajímavé zvyky spojené s Vánocemi a chcete-li se o ně podělit, pak nám je napište. Rádi je zdokumentujeme a zachováme pro další generace.

Pěkné a pokojné Vánoce!