Komorní krátkodobá výstava nazvaná "František Podešva – Připoután šťastným odevzdáním" je k vidění v Kabinetu grafiky ostravského Domu umění od 8. června do 3. července tohoto roku. Do realizace výstavy pořádané Galerií výtvarného umění v Ostravě se zapojilo i Muzeum regionu Valašsko jako půjčitel několika obrazů akad. malíře Františka Podešvy, které jsou součástí podsbírky výtvarného umění vsetínského muzea. Možnost prezentovat ukázky ze svého sbírkového fondu v takto prestižní galerii je pro regionální muzeum reprezentativní záležitostí.
Vsetínské muzeum spravuje ve své sbírce 36 evidenčních čísel sbírkových předmětů – kreseb a maleb Františka Podešvy, které umělec vytvořil (až na jednu výjimku) na Valašsku, a to v rozmezí téměř čtyř desetiletí, od konce třicátých let až do let sedmdesátých. Ostravská galerie si z kolekce Muzea regionu Valašsko pro svou výstavu vybrala celkem sedm položek, a to například Podešvovy mistrné kresby z počátku čtyřicátých let vážící se k lidovým rodinným obyčejům (např. Šancování při svatbě) či vynikající umělcovy olejomalby jako je portrét rázovitého Strýce se zapékačkou (1945) nebo obraz symbolizující neúrodnost Valašska s názvem Vyprahlá země (1947).
O umělci: Akad. malíř František Podešva (1893–1979) se věnoval malbě figurálních výjevů, zátiší, portrétů a výjimečně i krajin. Zabýval se kresbou, volnou i užitou grafikou, časopiseckou a knižní ilustrací a monumentální malířskou tvorbou do architektury.
Dětství a mládí prožil v Brně, v rodině valašského formana a pradleny. Vyučil se houslařem a pro svůj výrazný výtvarný talent byl přijat na pražskou Akademii výtvarného umění, kde studoval u prof. Vlaho Bukovce, v malířské speciálce prof. Jana Preislera a na grafice u prof. Augusta Brömseho (1912–1915). Studia pak dokončil po první světové válce absolvováním grafické speciálky (1919–1921). V roce 1925 pobýval jako státní stipendista v Paříži u prof. Františka Kupky. Podnikl řadu studijních cest do zahraničí, a to zejména ve 20. a 30. letech, kdy navštívil Itálii, Francii, Německo, Španělsko aj. Inicioval založení brněnského výtvarného spolku KVU Aleš, byl členem skupiny Bezruč a Moravsko-slezského sdružení výtvarných umělců. Už od dob studií intenzivně vystavoval na souborných či spolkových výstavách a svou tvorbu představil v období mezi válkami i na samostatných výstavách v zahraničí – v Poznani a několikrát v Paříži (Salon des Tuileries). Za svůj život se zúčastnil více než devadesáti výstav.
V první polovině 20. let žil v Brně rušným společenským a uměleckým životem: v jeho ateliéru se scházeli brněnští umělci, založil vlastní malířskou školu a svými kresbami spoluutvářel výtvarnou podobu Lidových novin. I po přesídlení do Prahy (1925) žil v centru kulturního dění a redigoval významnou uměleckovýtvarnou revue Salon. Jako úspěšný redaktor a uznávaný malíř se v závěru 30. let spolu se svou chotí, spisovatelkou Marii Podešvovou a dcerami Dagmar a Evou stáhl do ústraní a trvale se usadil na Valašsku – na Soláni, odkud pocházela rodina jeho otce. Kraj předků se pro něj stal živým pramenem inspirace. Ředitel ostravské galerie a kurátor probíhající výstavy Mgr. Jiří Jůza, Ph. D., k tomu dodává: „Čarokrásná Soláň, přilehlá krajina a zejména nelehký, ale čistý život se staly hlavními náměty Podešvových obrazů a grafických souborů plných příznačného zemitého valašského lyrismu... Hornatý kraj kolem Soláně byl někdy také nazýván valašským Barbizonem. Františka Podešvu můžeme považovat za nestora umělců, které Soláň („Odraziště bohů“) osudově vábila. Kromě něj můžeme zmínit také Aloise Schneiderku, Karla Hofmana nebo Jana Kobzáně.“
