Vsetínský rodák, akademický sochař a restaurátor Miroslav Machala (nar. 1950) se coby absolvent pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ateliéru užitého sochařství (1971–1977), zabýval po celý svůj profesní život především restaurátorskou činností. Specializoval se na restaurování památek v kameni a obnovil řadu renesančních a barokních soch a kamenických děl nejen na rodném Valašsku, ale i po celé severní a severovýchodní Moravě. Restaurátorská praxe Miroslava Machalu natolik pracovně vytížila, že mu zbylo jen málo prostoru na volnou sochařskou tvorbu. Dnes je tomu jinak a jako činnorodý sedmdesátník může konečně svůj čas věnovat realizaci vlastních tvůrčích představ. Navíc ho vedle preferovaného materiálu – kamene – zaujalo i sklo. Se sklem sice krátce experimentoval v souvislosti s veřejnou zakázkou do architektury (nástěnný reliéf) již v osmdesátých letech, kdy spolupracoval se vsetínskou sklárnou (a s technologem, inženýrem Jungwirthem). Tehdejší pokusy s roztavenou sklovinou v kombinaci s kamenem či terakotou ho ovšem příliš neuspokojily, neboť dosažené výsledky nenaplnily jeho očekávání.  

V posledních letech objevil sklo opět jako umělecký materiál, ale opracovává ho v současnosti zcela neobvyklým způsobem a uplatňuje na něm sochařské postupy založené na odebírání hmoty. Zbytkové kusy utaveného skla získává z hutě valašskomeziříčské sklářské školy a zprvu "sochal" jen drobné kousky skla, než se dopracoval i k větším formátům. U každého kusu nejprve zkoumá výchozí materiál, sleduje praskliny skla a testuje technické možnosti jeho opracování. Díky svému sochařskému citu pro materiál a jeho specifika tak hledá a nachází ve skleněné amorfní hroudě (obdobně jako u kamene) "skrytou" uměleckou formu a sklo také kombinuje s rozmanitými druhy kamene. Vznikají tak velmi působivá, až uhrančivá, převážně figurální díla, jejichž emotivní účin je umocněn hrou světla a gradacemi průsvitnosti transparentního čirého či barevného skla.

Výtvarně kultivované, tvarově čisté, oproštěné až archetypální formy Machalových soch a objektů odkazují na autorovu podvědomou inspiraci přírodou, ale i pravěkými a starověkými kulturami. V současnosti dominují jeho tvorbě dvě velká témata – zrod a zánik. Ta se promítají jak do motivů inspirovaných antickými mýty (např. Siréna), zejména o bájné Atlantidě, tak i do půvabných sošek gravidních žen, jejichž cudné akty dojmou něhou, náznakem skrytého tajemstvím ještě nenarozeného života. K dalším námětům sochařských děl pak patří motivy spjaté s vodním živlem, jako jsou hlubina či zrcadlení (např. socha malíře F. Podešvy).

Svou nejnovější sochařskou tvorbu představí akad. sochař Miroslav Machala veřejnosti na komorní výstavě ve vsetínském muzeu, která bude k vidění pouze během akce k slavnostnímu předání Ceny města Vsetína (v neděli 19. června od 17 hodin).