Masopust je období mezi svátkem Tří králů (6. 1.), kterým končí vánoční cyklus, a Popeleční středou (letos 17. 2.), jíž začíná postní doba. Tento čas na přelomu zimy a jara byl spojen nejen se zábavami, tancem a zpěvem, ale především s hojností jídla a pití.

Vědomí, že zanedlouho nastane čtyřicetidenní předvelikonoční půst, vedlo naše předky ke snaze dosyta se najíst. Podle tradice mělo bohatství jídla o masopustu působit příznivě na blahobyt v nastávajícím roce.

Masopust - čas zabijaček

Masopust býval tradičně dobou, kdy se konalo nejvíce zabijaček (domácích porážek vepřů). Chladné počasí totiž umožňovalo delší uchování masa a tuku (chladničky a mrazáky nebývaly do poloviny 20. století běžným vybavením domácností), zabijačkové produkty navíc poskytly lidem dostatečnou výživu v době užících se zásob z minulé úrody. Jídelníček většiny Valachů se tak obohatil o uzené maso, klobásy či slaninu.

Na Valašsku tyto zabijačkové speciality patří dodnes k tradičním výslužkám při masopustních obchůzkách, při nichž si je některé masky napichují na „rožeň” (dřevěnou hůl tvaru kordu), ukládají do košíku či je rovnou konzumují.

Slanina se rovněž stala součástí mnoha masopustních písní:

Tutéj nám nedali, tutéj nám dajú,

komára zabili, slaninu majú.

Nebo:

Henkaj hore na komíně sedí kocúr na slanině.

Běžte ho sehnat a mně kus uřezat.

Tradiční masopustní pečivo

Nejznámějším masopustním pečivem jsou koblihy, po nichž býval v minulosti masopust dokonce nazýván. V 16. století byl údajně přezdíván jako „karneval z Koblihovic” a místo slavit masopust se prý říkalo „jísti koblihy”.

Toto smažené pečivo z kynutého těsta nesmělo o masopustu chybět hlavně pro svou mastnotu. Na Valašsku se smažívalo na sádle, kterého bylo v tuto dobu díky četnosti zabíječek dostatek, méně na másle, někdy i na bukvicovém oleji.

Na přípravu tohoto pečiva existovalo mnoho různých receptů. Staročeské koblihy bývaly např. makové, fíkové, kdoulové či šalvějové. Za vrchol všech dobrot pak byly považovány řeřichové. Tyto koblihy vyráběli profesionální pekaři zvaní kobližníci a konzumovaly se v měšťanských domácnostech zřejmě už v 15. století.

Valašské koblihy uměla připravit každá hospodyně, bývaly plněny nejčastěji švestkovými povidly a o masopustu se připravovaly snad v každém stavení. Na jihu regionu byly koblihy nazývány i „fašankové šišky”, jak se zpívá v masopustní písni z Valašskokloboucka:

Dobré byly, dobré byly fašankové šišky,

zedli sme ich, zedli sme ich, půl deváté misky.

Alternativou ke koblihám bývalo v některých domácnostech na Valašsku další smažené pečivo – boží milosti – křehká sladkost z nekynutého těsta obalovaná v cukru.

V minulosti plnilo pečivo obřadní funkci ve formě obětních poživatin, které nosil hospodář na pole, aby tak zajistil bohatou úrodu. Dodnes jsou vítanou výslužkou nabízenou maskám při fašankových průvodech ve většině obcí Valašska.

Recept na netradiční koblížky z trouby

Na oblíbené akci vsetínského muzea nazvané Zámecký masopust pro návštěvníky pravidelně připravujeme netradiční koblihy pečené. Z důvodu zrušení této akce v roce 2021 Vám nabízíme alespoň recept na ně:

Suroviny: ½ kg hladké mouky, 1 vanilkový pudink, 2 polévkové lžíce cukru, 1 vanilkový cukr, 5 dkg kvasnic, 1 kávová lžička soli, 2 žloutky, 2 dcl oleje, ¼ l mléka (i více dle hutnosti těsta). Nádivka: povidla

Připravit kvásek (teplejší mléko, cukr, kvasnice). Zadělat těsto a může se hned vyvalovat a z něj vykrajovat kolečka na koblížky. 2 kolečka naplnit povidly a vidličkou přitisknout okraje horního a spodního kolečka.

Po upečení potírat rozpuštěným máslem s rumem a pocukrovat moučkovým cukrem.

Dobrou chuť!