Na letní sezónu připravila správa Zbrašovských aragonitových jeskyní výstavu akademického architekta Libora Sošťáka. Krasová galerie v Teplicích nad Bečvou okouzluje jedinečnou kombinací umění a přírody nejen bezpočet návštěvníků, ale i samotné umělce. Libora Sošťáka navíc kupodivu zaujala i poněkud nežádoucí dispozice jeskynní výstavní síně, a to tamější vysoká vlhkost vzduchu. Tu totiž dokáže překvapivě zhodnotit a počítá s ní jako s případným tvůrčím činitelem a zmalebňujícím faktorem svých děl.

Autorova výstava nese název "Můj rezavý svět" a Libor Sošťák na ní představuje objekty a figurální díla poznamenaná stopami času a destruktivním vlivem prostředí či živlů. Z koroze se tak stává estetická kvalita a do tvůrčího procesu vstupuje metoda, kterou lze s nadsázkou charakterizovat jako „malování rzí". Všechna vystavená díla vytvořil autor v průběhu posledních dvou měsíců přímo pro tuto výstavu. Vzhledem k absenci zdí v jeskynní galerii a tedy i k nemožnosti zavěsit na ně obraz, reliéf či asambláž je tedy řešil jako samostatně stojící objekty a ke spolupráci přizval kováře Jaroslava Svozila. Emotivní, evokační i výtvarný potenciál neužitečných, vysloužilých či náhodně nalezených předmětů objevil Libor Sošťák již před několika lety (v roce 2012) a od té doby tyto „nalezenečky“ a „tiché svědky minulosti“ umělecky dotváří, přičemž jim dává druhou šanci – nový život. Vznikají tak díla, která zaujmou umělcovou hravou imaginací, jeho schopností důmyslně kombinovat tvary a materiály i autorovým smyslem pro nadsázku, parafrázi a důvtipnou interpretaci.

Několik měsíců před realizací vystavených děl se ovšem vystavující autor věnoval jinému tvůrčímu projektu, poněkud intimnějšího rázu. Využil společenskou izolaci v "době kovidové" k soustředěné a pravidelné každodenní výtvarné činnosti, jejíž výsledky vzápětí sdílel se svými facebookovými přáteli. Od prosince loňského roku do letošního března, během 100 dní, vytvořil 100 kreseb a koláží, a to pomocí barevných fixek či speciálních inkoustů vyrobených jeho kamarádem, nakladatelem, literárním kritikem a básníkem Pavlem Kotrlou. Do skicářů zaznamenával jak předmětné motivy (zátiší, krajiny, architekturu a výjimečně i figury a zvířata), tak i převažující abstraktní a strukturální kompozice. Sošťákova „deníčková“ tvorba, které denně vyhradil průměrně dvě hodiny svého času, oslovila mezi jinými i jednoho z předních básníků současné mladší střední generace, opavského rodáka Ondřeje Hložka. Ten si některé z prací vybral pro svou chystanou básnickou sbírku, do níž následně Libor Sošťák, inspirován již konkrétními verši, nakreslil ještě další ilustrace.

Volná umělecká tvorba – ať již tvorba objektů, asambláží či malování obrazů – přináší akademickému architektovi Liboru Sošťákovi potřebnou tvůrčí svobodu, které je samozřejmě mnohem méně v jeho tvůrčí profesi. Provozuje vlastní architektonický ateliér v Ratiboři, kde žije a působí, a léta studií i nabytých praktických zkušeností ho přivedly ke komplexnímu pojetí architektury, kterou řeší od návrhu přes projekt až po interiérový a nábytkový design. Velký význam rovněž přikládá roli umění v architektuře a ve veřejném prostoru. Rozmanitost zakázek, kterých se jako architekt ujímá, je obdivuhodná. Vedle projektování rodinných vil a profánních budov, restaurací, kulturních, sportovních i zdravotnických zařízení, firemních, průmyslových i zemědělských staveb či areálů se rovněž zabývá urbanismem a úpravou parků atd.

Výstava ak. arch. Libora Sošťáka bude ve Zbrašovských aragonitových jeskyních k vidění až do 31. října.