Naše minulé povídání jsme skončili v okamžiku, kdy nás hvězdokupa Kuřátka začala upozorňovat, že se blíží zima. Čas dlouhých nocí, kdy nám pohled na noční oblohu sice dokáže pěkně znepříjemnit mráz, ale kdy je nebe opravdu hluboce černé a hvězdy připomínají střípky diamantů.
Než se ale podíváme do vzdáleného vesmíru, zůstaneme v naší Sluneční soustavě. Prosincovým večerům budou dominovat dvě největší planety – Jupiter spolu s jeho čtyřmi největšími měsíci a Saturn se svým bohatým systémem prstenců. Již v polovině ledna se nám ale Saturn začne ztrácet ve světle soumraku. O měsíc později skončí i období pozorovatelnosti pro Jupiter. Pokud tedy budeme chtít na začátku roku pozorovat planety, bude potřeba si přivstat. Na ranní obloze totiž nalezneme rudou planetu Mars a k ní se přidá i Venuše, která se vrátí do role Jitřenky.
Typickým zimním a docela dobře rozpoznatelným souhvězdím je Orion. Jeho nalezení nám usnadní trojice jasných hvězd, ležících blízko u sebe přibližně v jedné přímce. Říká se jim Orionův pás. Nedaleko těchto hvězd můžeme za dobrých pozorovacích podmínek i pouhýma očima spatřit mlhavý obláček. Je to Velká mlhovina M42, která je k nám nejbližší emisní mlhovinou.
Toto souhvězdí se dá dobře použít i jako rozcestník při toulkách zimní oblohou. Pokud totiž prodloužíme linii Orionova pásu směrem doleva dolů, nalezneme nejjasnější hvězdu naší noční oblohy. Jmenuje se Sirius a patří do souhvězdí Velkého psa. Když se ale od Orionova pásu vypravíme přesně opačným směrem, tedy doprava nahoru, narazíme na sevřenou skupinku šesti až sedmi hvězd tvarem vzdáleně připomínající Malý vůz. Je to otevřená hvězdokupa M45 „Plejády“ či „Kuřátka“ v souhvězdí Býka a těch hvězd tvořící hvězdokupu je více než tisíc. Nedaleko od ní naši pozornost upoutá načervenalý Aldebaran, nejjasnější hvězda souhvězdí Býka. Kolem ní spatříme skupinku hvězd, které tvoří otevřenou hvězdokupu Hyády. Samotný Aldebaran však do ní nepatří, promítá se do nich pouze náhodou.
Další náměty na procházky zimní oblohou pak nabízí přiložený obrázek.