MOSTNÍ ULICE

Začneme v ulici v minulosti snad nejdůležitější, čili ulici Mostní. Ta dlouhá staletí tvořila hlavní spojnici mezi Meziříčím a Krásnem nejen z hlediska dálkové dopravy. Právě po ní se v nedělní odpoledne vydávaly dámy zavěšené v rámě svých partnerů korzovat a ukázat tak třeba nové kousky ze svého šatníku, či si jen tak vyměnit nejnovější klepy. Nejzajímavější částí ulice jsou dodnes sklepy, předsunuté před samotné domy a až do zničujícího požáru města v roce 1865 kryté podloubím.

ŽEROTÍNOVA ULICE

Pokud by nás v minulosti kroky zavedly do ulice Žerotínovy, její nároží by zdobil tzv. Staňkův dům. Naproti stával dům Jana Hyvnara, který zde provozoval kamnářskou dílnu. Ve dvoře míval pan Hyvnar sklad kachlí. Dnes byste na jejich místech našli křižovatku U Panáčka, tedy pardon, to už vlastně také dávno ne, tak tedy alespoň kruhový objezd u bývalého hotelu Panáček. Dále vedla k bývalému konviktu a zámečku hraběte ze Žerotína.

VSETÍNSKÁ ULICE

Vsetínskou ulici, dnešní hlavní dopravní tepnu města, byste před pár desetiletími stěží poznali. Vždyť i fotografie z první půle 20. století ji ukazují jako obyčejnou prašnou cestu.

VRBENSKÁ ULICE

Jedno z nejstarších pojmenování, sahající hluboko do minulosti, nese ve svém názvu ulice Vrbenská. V 16. století bylo toto území na pravém břehu Rožnovské Bečvy směněno Janem z Pernštejna, za stavební parcelu pro meziříčský žerotínský zámek. Odkud k názvu přišla, je tedy jasné: ve vlhké a pravidelně zaplavované půdě se právě vrbám dařilo více než čemukoliv jinému.

ŠČUDLOV

Dnes již neexistují ulička Ščudlov či Šťudlov dostala prý své jméno podle potůčku Ščudla, který tudy protékal. Do dnešních dní z ní však nezbylo zhola nic, snad jen pár domků na jejím horním okraji, zbytek domů byl asanován při budování nového silničního průtahu městem.

SOKOLSKÁ ULICE

Ulice Sokolská, jak bychom asi správně uhodli, nese své dnešní jméno podle sokolovny, respektive původně Kašlíkovy hospody, v níž měl meziříčský Sokol po svém založení roku 1864 své první „hnízdo“. Roku 1904 hospodu sokoli odkoupili a vystavěli sál, kde se cvičilo či hrálo proslulé ochotnické divadlo. Není divu, že po jeho vyhoření roku 1909 se sokolovně začalo přezdívat Zlatá kaplička nad Bečvou. Především sokoli během několika měsíců dokázali iniciovat, zafinancovat a vystavět sokolovnu zbrusu novou.

NOVÁ ULICE

Na Nové ulici, koneckonců ve své původní podobě dnes již neexistující, bychom dnes již také na mapě hledali marně bývalou věznici okresního soudu. Stávala mezi soukromými dvory a zahradami po pravé straně dnešních parkovišť vedle nynějšího obchodního centra Cimala a pro vězeňské účely byla využívána od roku 1850.

KRÁLOVA ULICE

Na ulici Královu (původně se jmenovala Královská) dříve směřovaly kroky občanů častěji než dnes – mezi ní a Havlíčkovou se totiž rozkládal městský hřbitov. Dlážděna byla oblázky z Bečvy a středem vedla kanalizační stružka – však se také rakve s nebožtíky něco natřásly, než dojely na místo svého posledního odpočinku – lidé však věřili, že je to poslední zkouška, zda je či není nebožtík mrtev.

KRÁSENSKÁ ALEJ

Vydat se z města ještě před pár desetiletími směrem na Hranice, asi byste se nestačili divit. Nejen že byste projížděli starodávnou krásenskou kaštanovo-lipovou alejí, ale ta se navíc u kostelíka sv. Jakuba stáčela směrem k zámku a pokračovala kolem krásenského panského dvora pryč z města. Empírový zámek Kinských vznikl přestavbou původní správní budovy poté, co žerotínský zámek prodali jeho poslední šlechtičtí majitelé městu.

NÁBŘEŽÍ

Na skok se ještě ale vraťme blíže městskému centru. Nejen historické jádro města, ale i nábřeží Bečvy se proměnilo – nenajdeme zde ani původní budovu kina, měšťanský pivovar, nestojí ani původní most. Vodní tok zato lemovala řada fabrik, a to především těch, které vodní tok silně znečišťovaly a byly proto umístěny v podstatě až pod městem – například klihárna nebo porážka.

Mgr. Ivana Spitzer Ostřanská, historik Muzea regionu Valašsko