Konec masopustu v Pozděchově, nazývaný zde fašanky, již mnoho desetiletí doprovází obchůzka maškar s voděním medvěda. V etnografickém archivu vsetínského muzea jsou nejstarší záznamy o výzkumu této tradici datovány do roku 1969, kdy je však u Pozděchova pouze poznámka, že obchůzka probíhala o masopustním úterý. V tomto kdysi tradičním termínu probíhalo vodění medvěda v Pozděchově ještě v 80. letech a z dotazníku ze stejné doby se dozvídáme, že začátek této fašankové tradice se v obci datuje do doby po 1. světové válce. Další dokumentace zdejších fašanků pochází z 1. poloviny 90. let 20. století. Z ní můžeme vyčíst, že fašanky už se v té době přesunuly na sobotu a že v roce 1993 byli v průvodu „medvěd s vodičem, myslivec, nevěsta, ženich s bílým kloboukem“ a muzikanti hrající na harmoniku a malý bubínek, obdobné to bylo i v roce 1994, jen medvěd tehdy chodil bez vodiče, hudbu tvořila pouze harmonika a nevěsta prý vypadala „jako cigánka“. Podle fotografií z muzejního fotoarchivu z 80. a 90. let byl ústřední a mezi valašskými obcemi jedinečnou postavou fašanků v Pozděchově bílý medvěd (snad lední?).
Zdokumentovat proměny masopustní tradice v Pozděchově jsme se letos po více než čtvrtstoletí vypravili v sobotu 26. února 2022. Fašankovou skupinu čítající bezmála 30 postav tvořily tradiční i novodobější masky, za něž se převlékali obchůzku organizující hasiči či jejich příbuzní a známí. Průvodu vévodil medvěd (tentokrát klasický hnědý), respektive medvědice (která navíc díky batohu nesenému na břichu pod kožešinou připomínala medvědici březí – takže i významově nahradila tradičního samčího masopustního medvěda, který odnepaměti symbolizoval plodnost). Z dalších masek tu byli např.: nevěsta s ženichem (který zároveň plnil funkci hráče na ozembouch, a tak nevěsta zapíjející žal většinou v průvodu obcházela osamoceně), množství cikánek a cikánů, jeptiška, šašek, smrtka, čarodějnice, voják, rytíři, Kleopatra či zvířata - žirafa, zajíc, opice, zebra, nebo novější postavy inspirované hororovými filmy. Maskované postavy obcházely za hudebního doprovodu dvou harmonik a ozembouchu od rána do pozdního odpoledne celou obcí dům od domu. Před jednotlivými staveními se tancovalo a maškary byly posilňovány domácími produkty v podobě slaných i sladkých specialit, včetně tradičních masopustních koblih, a samozřejmě domácí slivovice.
