Obratlovci na Valašsku dříve a nyní

Výskyt některých druhů obratlovců (savců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb) za období od poslední doby ledové před asi 10 000 lety až po současnost je tématem první přednášky z cyklu přírodovědných přednášek za období 2001-2012.

Doba ledová a ochlazení podnebí i specifický typ biotopů přispěly k rozšíření druhů, které se nyní vyskytují mnohem severněji, případně již vyhynuly. Nejznámější je mamut severní, jehož stoličky byly objeveny na více místech Valašska. V této době se vyskytoval i nosorožec srsnatý. Kosti tohoto impozantního zvířete byly nalezeny na začátku 20. století v Hrachovci. Nedaleko ve Štramberku je potvrzen výskyt medvěda jeskynního. Paroh pleistocenního losa byl objeven při stavbě dráhy Vsetín – Púchov v Horním Lidči a je k vidění v muzeu ve Valašských Kloboukách. Na výskyt dalších pozoruhodných druhů lze usuzovat z nálezů jinde u nás i v Evropě a tak je možné předpokládat, že se zde vyskytovala sovice sněžní, sovice krahujová, bělokur rousný z ptáků nebo rosomák či lumík ze savců a další zástupci těchto skupin živočichů.

Po oteplení tyto druhy ustopily na sever a některé z nich zůstaly v chladných polohách na hřebenech hor nebo v inverzních údolích . Jde např. o kosa horského, datlíka tříprstého, křivku obecnou, ořešníka kropenatého z ptáků nebo o myšivku horskou a rejska horského ze savců. V současnosti při oteplování klimatu tyto druhy již z nižších poloh mizí a zůstávají pouze na vrcholech Beskyd.

Velký vliv na úbytek mnoha druhů mělo jejich pronásledování člověkem. To se týká především velkých šelem – medvěda hnědého, rysa ostrovida a vlka - které byly v průběhu 17. až 19. století u nás zcela vyhubeny. Lebka posledního valašského medvěda v tomto období, zastřeleného u Valašské Bystřice roku 1898, je ve sbríkách našeho muzea. U ptáků tento osud potkal v Beskydech na konci 19. století orla skalního. Souhrn faktorů i změna lesního hospodaření a druhové skladby beskydských lesů stojí za osudem tetřeva hlušce, který je nyní před vyhubením. Ubývá i další lesní kur, jeřábek lesní.

V posledních desetiletích se u nás šíří zásluhou člověka i malé šelmy - psík mývalovitý a norek americký - jejichž vliv na populace menších živočichů je velmi negativní. Začíná k nám pronikat také šakal, který byl zaznamenán na Uherskohradišťsku.

Regulace řeky Bečvy a dalších vodních toků koncem 19. a v průběhu 20. století přispěla spolu s jejich znečisťováním průmyslem k omezení druhového spektra i početnosti vyskytujících se ryb.

Naopak další druhy se u nás objevily ať následkem jeho vysazení člověkem nebo samovolným šířením. Ke známým případům patří ondatra pižmová, vysazena u Dobříše v 19. století. Bobr evropský byl vyhuben, ale opět se vrátil nejen do střední Evropy, ale i na Valašsko. Podobně je na tom vydra říční. Již v polovině 20. století se k nám začali šířit zvonohlík zahradní a hrdlička zahradní. Po roce 2000 nově hnízdí husa velká, velmi pravděpodobné je i hnízdění morčáka velkého na Bečvě u Kladerub a Choryně.

Velký početní úbytek řady druhů obratlovců je zaznamenán v druhé polovině 20. století a na začátku 21. století a souvisí s intenzitou zemědělského hospodaření a se širokým používáním chemických prostředků na ochranu kulturních rostlin. Tyto změny jsou dobře dokumentovány především u ptáků, kde probíhá dlouhodobý montoring jejich početních stavů.

Přednášející

RNDr. Karel Pavelka / kurátor-zoolog

Koordinátor

RNDr. Karel Pavelka / kurátor-zoolog