K.O.S. - tvorba sochaře Jaromíra Šimurdy

Na hranici mýtů - výstava syrově expresivního i archetypálně minimalistického díla mladého rožnovského sochaře.

Výstava mladého rožnovského sochaře a učitele ze SUPŠ sklářské z Valašského Meziříčí Jaromíra Šimurdy ve dvou podlažích věže vsetínského zámku je po desíti letech proluky první samostatnou autorovou výstavou na Valašsku. Umělec na ní představuje svou tvorbu vytvořenou převážně v průběhu posledních dvou let. Pod názvem výstavy - K.O.S. - se skrývají počáteční písmena jednotlivých druhů výtvarné tvorby, kterým se všestranně nadaný umělec věnuje: K jako kresba, O - objekt či obraz a S - jako socha. Jeho tvůrčí rozpětí je značné a společných svorníkem všech uměn je právě kresba. Kresba jako prvotní, autentický záznam invence (viz v instalaci vystavené kresebné pásmo - pověstná "rulička", která Jaromíra stále provází jako praktický, skladný skicář), dále kresba jako návrh rozpracovaný v malbě, objektu či soše, ale kresba i jako konečné umělecké dílo. Kresebný rukopis - v rozpětí od živelného expresivního tahu až po graficky čistý a střízlivý přednes - dominuje celé jeho tvůrčí práci - vznikají "kreslené" gestuální malby, na sochách a objektech se uplatňující ryté, vtesané kresby, lineární struktury i kompoziční osnovy.

Jaromír Šimurda získal svým studiem - zprvu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a následně na pražské akademii - předpoklady k figurálnímu sochařství a restaurátorství. I když to nemusí být na první pohled zjevné - je předně figuralista schopen vitální, expresivní, syrově brutální figurativní zkratkou znázorňovat ve svých kresbách, potažmo malbách, dravou agresivitu, vybičovanou pudovost a divokou živočišnost lovených, lovců i válečníků - zuřivých raněných zvířat (bizonů), vzpínajících se splašených koní, rozvášněných lovců i krutých a udatných bojovníků. A figurální základ následně ve své sochařské a objektové tvorbě i malbě s různou mírou a s rozmanitými přístupy redukce předmětného tvaru abstrahuje až se dostává ke znakovým, elementárním a ve výsledku geometrizovaným formám, které sám označuje za archetypy, fragmenty či tzv. "minimálky".

Umělcova tvorba vychází jednak z uměleckého poselství archaických, primitivních kultur a přírodních národů (např. indiánských kmenů) odkud jeho dílo čerpá jak naturalistickou živelnost, tak i expresivní znakovost a totemický charakter forem a zároveň v sobě nese dědictví dvou v zásadě protikladných uměleckých trendů 20. století - minimalismu a neoexpresionismu. Na jedné straně je jako divoký a věčně bojující barbar schopný strhnout diváka vášnivou, expanzivní a syrovou expresivitou a na straně druhé je přemýšlivým introvertem tvořícím minimalizované ale až magicky uhrančivé díla archetypálního rázu - ať už se jedná o archetyp bojovníka, totemického zvířete, náhrobníku popsaného nerozluštitelným písmem a snad ukrývajícím heroický epos mrtvého válečníka či o archetyp strojové součástky.

Kurátor

Mgr. Olga Mehešová / kurátor-historik umění