František Podešva - salonní malíř venkova

Vaše umění má vlastnost, kterou velmi oceňuji, že je v podstatě - ve svých tvarech i ve svém výrazu - nářečím. Je to výsadou umělců, kteří pocházejí svým rodem z kraje, že jeho silný osobitý ráz se zatne do jejich těla hlubokou stopou, že se uloží měkce do jejich nitra i dlaní. (Z doslovu memoárové knihy Malířovo mládí (1963) - historik umění Jaromír Pečírka)

Před třiceti lety se uzavřela tvorba významného malíře Františka Podešvy - přední osobnosti valašského folklorismu v českém výtvarném umění 20. století. František Podešva byl typem výtvarníka - malíře s širokým - doslova evropským - uměleckým rozhledem, aktivně se podílejícím na veřejném společenském a kulturním dění u nás v období mezi dvěma válkami.

Obsáhlá výstava ve vsetínském muzeu je pojata jako retrospektivní a je realizovaná ze sbírek řady českých a moravských muzeí a galerií: Muzea Novojičínska, Muzea umění Olomouc, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie hlavního města Prahy, Národní galerie v Praze, Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a samozřejmě z uměleckohistorických fondů pořádajícího Muzea regionu Valašsko ve Vsetíně. Výstavní korpus doplňují ukázky z umělcových raných prací pocházejících z majetku Podešvovy dcery Dagmar Šrámkové.

Vystaveno je přes 50 exponátů - především olejomaleb, ale také studijních kreseb, volných a užitých grafik, ilustrací, plakátů a návrhů na monumentální realizace do architektury. Reprezentativní výběr z celoživotního díla podchycuje umělcovu tvorbu od prvotin z dob studií na pražské Akademii výtvarných umění (od 1912) až po 70. léta minulého století.

Akademický malíř František Podešva se narodil v roce 1893 a dětství a mládí prožil v Brně, v chudé rodině valašského formana a pradleny. Vyučil se houslařem. Studoval na pražské AVU u prof. Vlaho Bukovce, v malířské speciálce prof. Jana Preislera, na grafice u prof. Augusta Brömseho (1912-15) a po 1. světové válce studia dokončil absolvováním grafické speciálky (1919-1921). V roce 1925 pobýval jako státní stipendista v Paříži u prof. Františka Kupky.

Podnikl řadu studijních cest do zahraničí zejména ve 20. a 30. letech (Itálie, Francie, Německo, Španělsko aj.). Inicioval založení prvního výtvarného brněnského spolku KVU Aleš, byl členem skupiny Bezruč a Moravsko-slezského sdružení výtvarných umělců. Už od dob studií intenzivně vystavoval na souborných a spolkových výstavách a svou tvorbu představil v období mezi válkami i na samostatných výstavách v zahraničí - v Poznani a několikrát v Paříži (Salon des Tuileries).

Za svůj život se zúčastnil více než devadesáti výstav. V první polovině 20. let žil v Brně rušným společenským a uměleckým životem: v jeho ateliéru se scházeli brněnští umělci, založil vlastní malířskou školu a svými kresbami spoluutvářel výtvarnou podobu Lidových novin. I po přesídlení do Prahy (1925) žil v centru kulturního dění a redigoval významnou umělecko - výtvarnou revue Salon. Jako úspěšný redaktor a uznávaný malíř se v závěru 30. let spolu se svou chotí, spisovatelkou Marií Podešvovou a dcerami Dagmar a Evou stáhl do ústranní a trvale se usadil na Valašsku - na Soláni, odkud pocházela rodina jeho otce.

Věnoval se malbě figurálních výjevů, zátiší, portrétů a výjimečně i krajin, zabýval se kresbou, volnou i užitou grafikou, časopiseckou a knižní ilustrací a monumentální malířskou tvorbou do architektury (vytvořil sgrafita a fresky pro školy, závody, profánní budovy aj. v regionu i jinde).

Kurátor

Mgr. Olga Mehešová / kurátor-historik umění