Léto v muzeu je pro odborné pracovníky jak časem terénních výzkumů, tak dobou, kdy se coby správci sbírek věnují jejich správě a odbornému zpracování. V zákulisí muzea probíhají inventarizace sbírkových fondů, digitalizace sbírkových předmětů a jejich odborná katalogizace. Při ní dochází k určování konkrétního předmětu a k jeho zhodnocování z hlediska muzeality. Odborně určit a klasifikovat sbírkový předmět je náročnou profesní činností, při níž se muzejní pracovníci stále vzdělávají, rozšiřují okruh svých dosavadních znalostí a prohlubují své znalectví. Někdy je ale potřeba mít i kapku pověstného štěstí, abychom odhalili příběh ukrytý za konkrétním předmětem.

Například při katalogizaci exlibris, tzv. knižních značek, které jsou oblíbeným sběratelským artiklem, se mi dostal do rukou drobný dřevoryt od valašského grafika a malíře Jana Kobzáně (1901–1959), který pocházel z Liptálu a žil na Soláni. Jednalo se o Exlibris Vladimíra Nopa (papír: 105 x 82 mm, tisk: 79 x 62 mm), značený autorem vpravo dole v tisku: K. Na něm je vyobrazena klečící dívka lkající nad mrtvým zbojníkem svírajícím v pravici obušek, který se proměňuje ve strom. Pro Kobzáňovu tvorbu je typická zbojnická tematika a právem bývá nazýván „zbojnickým malířem“. Exlibris Vladimíra Nopa je pak ukázkou umělcova baladického i milostného pojetí zbojnického námětu.

Dílo není datováno, a tudíž v této fázi katalogizace dochází k bádání, výzkumu literatury i dalších zdrojů a také se uplatňuje kurátorovo znalectví. Na základě srovnání s dalšími Kobzáňovými grafikami je možno dílo rámcově datovat do závěru 30. let a do první poloviny 40. let 20. století. Ke zpřesnění datace ovšem napomohlo zmíněné štěstí. Na internetové aukci byla nalezena korepondence Jana Kobzáně s objednavatelem a budoucím majitelem exlibris Vladimírem Noppem (1915–1982), středoškolským učitelem a numismatikem, který žil ve Zborovicích u Kroměříže. Z ní se postupně dozvídáme, že se jedná o první exlibris, kterou Kobzáň pro Nopa vytvořil a u které bohužel zkomolil jeho titul. Zakázku obdržel Kobzáň zřejmě v březnu roku 1943, kdy svého zákazníka písemně žádá, aby mu poskytl čas na přemýšlení o námětu a sám předběžně zvažoval „něco zbojnického, Ondrášského“. Štoček k exlibris dokončil patrně v dubnu 1944, kdy se v jednom z psaní Nopovi zmiňuje o motivu valašky na exlibris, z níž vyrůstá „javor zelený, čo sa budú schodiť kamaráti smelí“.

Korespondence nám ale také umožňuje náhlednout do mezilidských vztahů a vypovídá o dobrosrdečné a velkorysé povaze Jana Kobzáně. Jelikož se soukromá zakázka odehrává na pozadí těžkých válečných let, tak nás nepřekvapí, že Nop nabídl „honorář ve formě a podstatě, které nežere mol a nekazí rez…“ Kobzáň platbu v naturáliích přijal, a přestože v době přídělů jeho rodina neměla přebytků, požádal Nopa, aby balík určený jemu poslal do Brna vdově po svém příteli, spisovateli Jiřím Mahenovi (1882–1939), které je ho více zapotřebí. Navíc si přál coby dárce zůstat v anonymitě, aby Karlu Mahenovou nezatěžoval případnou vděčností.

Článek otiskl Valašský Deník 27. 7. 2020, odkaz zde.