Až do roku 1929 stála naproti vjezdu do krásenského panského dvora (dnešní mlékárny, na území Valašského Meziříčí) sýpka, v jejímž sklepě bývalo v minulosti obávané vězení. Na štítě obráceném k městu byl vytesán letopočet stavby „1734“, na severním průčelí pak letopočet „1866“, kdy byla budova rozšířena. Z nádvoří do ní vedly troje dveře, prostřední do vězení, dvoje boční na sýpku.

V nádvorním průčelí později místo prostředních dveří vznikla kaplička, jejíž obrázek se dochoval v kronice Leopolda Christa, který přidal i pověst o jejím vzniku: „Krásenský dvůr měl kdysi moc zlého správce. To ještě za roboty – za Žerotínů.  Moc lidu ubližoval, zavíral do arestu a nechal zbít. A potom ho ti nebožáci – někdy i na jeho příkaz zmrzačení a ubití – chodili v noci strašit. Klidné noci neměl a viděl ty chudáky ve snách. A když si nevěděl rady, šel za farářem se vyzpovídat. Farář zpověď vyslechl a poradil mu, aby udělal nějaký bohumilý skutek, že se mu ulehčí. ,Nechte postavit, milostivý pane, oltář nebo kapličku, abyste se zalíbil Bohu a ten vám jistě pomůže.‘ Ale správce byl trochu lakomý. Oltář, kapli – co to bude stát za hrůzu peněz. Ale když umučení stále strašili, postavil přece ku chvále boží ve stěně nádvorní strany sýpky a vězení malou polokapličku s obrazem na zdi malovaným. Asi hříchy převeliké a pánbůh nepomohl, protože nakonec opustil správcovství dvora v Krásně, Mariánského i dvora Domoradského a šel na zámek Žerotínů ve městě, ale tam už byl jen správcem kanceláře. Asi si nevěřil, že by mohl neubližovat. Zda umíral v klidu, to už jsem se nedozvěděl.“

Podobně osudy kapličky nastínil i Čeněk Kramoliš v díle Valašská vojna. I dle jeho podání zlého správce dlouho ve snech strašili vězni, které, aby se zalíbil panu hraběti, týral a zle trestal. Se svým trápením se svěřil děkanovi farnosti Jiřímu Očkovi. Ten správci poradil na odčinění svého hříchu postavit kříž. Správci se zdálo, že kříž by zavazel (a především stál moc peněz), tak se rozhodl jen pro obraz. V krásenském dvoře se brzy divili, že správce povolal zedníky, kteří vybourali prostřední dveře do sýpky, otvor zazdili, nad výklenkem udělali stříšku a pod ni vsadili železný kříž, který tam býval do doby, než se sýpka bourala. A podivení poddaných se ještě vystupňovalo, když do výklenku nechal správce pověsit obraz Zašovské Madony. Správce už měl pocit, že dost pro odčinění svých hříchů učinil a jeho srdce vůči poddaným zase zatvrzelo, aby se opět hraběti zalíbil…

Při opravě a dláždění okresní silnice z Krásna do Hranic byla sýpka v roce 1929 zbourána a původní cesta na jejím místě napřímena.

Článek zveřejnil Valašský Deník 29. 1. 2021, odkaz zde.