Již to tak vypadá, že letošní léto budeme trávit doma, v České republice. Bude to nejspíš nuda, ale možná nás to zavede na místa, o kterých jsme neměli ani zdání. Můžeme se začít zabývat činnostmi, na které jsme dříve neměli čas (nebo jsme to jen říkali).

Třeba zkusíme vyrobit doma jogurt nebo si rovnou pořídíme ovocný sad, ovce a včely. Staříčci si to ještě možná pamatují. Můžeme třeba cestovat v čase a dozvědět se, jak se „to“ dříve dělalo, než jsme začali s každodenním zaměstnáním u počítače a zkušenosti s prací se dřevem, hlínou, zvířaty téměř nadobro zapomněli. Například to zkusme zjistit návštěvou muzeí, skanzenů nebo odlehlých míst v horách a pasekách. Lidé prošli dlouhým vývojem, než zjistili všechno to, co nás obklopuje.

Připomenout si lidský um a šikovnost
Obyvatelé v tak odlehlých a hornatých krajích jako je Valašsko, byli odkázáni jen sami na sebe a dlouho zjišťovali jak nejlépe chovat ovce a jak nejlépe otesat strom v trám pro stavbu domu – vlastně doslova jak přežít. Již na konci 19. století si lidé řekli, že by bylo dobré tyto zkušenosti připomenout a zapamatovat si je. Předchůdcem skanzenů, nebo spíše jedním z prvních impulzů ukázky lidových kultur mohla být tak Národopisná výstava českoslovanská v Praze, která začala 15. května 1895 a končila 28. září téhož roku.

Národní obrozenci si počali všímat důležitosti odkazu českého vesnického národopisu, i když jejich vědecká snaha vedla poněkud jinou cestou. Byli to však umělci, kteří začali hledat inspiraci ve svéráznosti života prostého lidu, jejich zvyků, obyčejů, pověstí, lidového kroje a v neposlední řadě řemesel. Ve druhé polovině 19. století se lidovými motivy začala zabývat celá řada profesionálních výtvarníků, významnou osobností byl Josef Mánes, na jeho odkaz navázal také Mikoláš Aleš a mnoho dalších společně s celou Uměleckou besedou.

Architekti Dušan Jurkovič a Michal Urbánek
Avšak pro náš kraj nejvýznamnější osobností, jež začala pracovat s valašskou lidovou kulturou byl architekt Dušan Jurkovič. Jednou z neodmyslitelných částí výstavy byla též replika Valašské osady, na které se podíleli architekti Michal Urbánek a již zmíněný Dušan Jurkovič. Osada, na niž ve výstavním prostoru Pražského výstaviště zbyl jen „nehostinný pahorek“, čítala mnoho budov, jež charakterizovaly bytí Valachu. Usedlost s chalupou, ovčírnou, chlévy a neodmyslitelnou sušírnou ovoce, včelíny, studnou a zvoničkou. Další budovy byly hospoda s úsměvným názvem „U Posledního groše“, pila s vodním náhonem, kde byl ukryt též kotel na pálení slivovice a v zelené smrčině ukrytá salaš s ovcemi. Také zde byla kovárna uzpůsobena na výrobu křiváků, takzvaná Křivačkárna. Před chalupami též nechyběly květiny pro potěchu duše domácího děvčete, které se dřív na těchto místech sadily – rozmarýn, bazalka, marijánek a šalvěj.

Národopisné výstavě českoslovanské přecházelo 180 národopisnch výstav po celé zemi
Valašská osada byla však jen malou částí neskutečně velkolepé výstavy, která jen tak nemá obdob. Uskutečnění této akce trvalo přes čtyři roky a předcházelo jí 180 národopisných výstav po celé republice, které upevnily v tehdejší Habsburské monarchii Rakouska-Uherska národní smýšlení umělců, řemeslníků a dalších odborníků svého umu pro realizaci. Z velké části byla financována z loterie, ve které se lid složil na tuto výstavu, jež přesahovala kulturní událost.

Výstava čítala neskutečné množství expozic, z nich vyjmenuji jen pouhou část – nejoblíbenější částí byla výstavní dědina postavena pro tyto účely a byly zde repliky mnoha budov – již zmíněná Valašská osada, grunty Horácké a Hanácké, Oravské chalupy, Jaroměřská chalupa a jihočeský statek, Chodský statek a pojizerský, ale třeba také několik ulic s rynkem staré Prahy, které vás zavedly o dvě stě let zpátky do dob hvězdáře Keplera. Také výstavní expozice věnované sklu, keramice, výšivkám, kovářství, malbě, sochařství a řezbářství a taktéž témata věnovaná zaměstnání, obchodu, stavitelství, církevním poměrům či válečnictví. Nebo téma krojů, zvyklostí, písní, ale i „české ženy“.

„Stay home“ bychom měli pojmout s myšlenkou nalezení domova…
Zmínkou této velké národní výstavy jsem chtěl připomenout význam uchovaní tradic a zkušeností našich předků, nejen z důvodů historických a kulturních, ale především po stránce staletých životních zkušeností práce a života v našem kraji. Heslo dnešního světa omezeného karanténou „Stay home“ bychom měli pojmout s myšlenkou nalezení domova, v němž dokážeme žít společně s přírodou.

Článek otiskl Valašský Deník 22. 5. 2020, odkaz zde.